Poslední ohlédnutí

Už jsem doma skorem dva měsíce, což už je čas dostatečný k tomu, aby se veškeré předtím zcela čerstvé zážitky z asijského pobytu usadily a trochu utřídily. V posledním článku bych vypíchla to, co se mi při vzpomínání na minulý půlrok vybaví - prostě nej zážitky (v jakémkoli slova smyslu). Všem čtenářům, pravidelným i náhodným, díky za přízeň, snad si každý našel to své - a až si najdu práci v Singapuru :-D, zase se ozvu.

Počasí
Nevěřila jsem, že při venkovních 15° by člověk mohl doopravdy občas toužit po zimní bundě - už věřím (centrální topení je úžasná věc). Proto už možná nebude takovým překvapením, že jsem si z Taiwanu dovezla zimní šálu a úžasně vyteplené rukavice (oni tam vědí, jak se na "zimu" obléct).

Prosinec a pláž v Kaohsiungu

Také je úžasné, že mezi dvěma největšími taiwanskými městy, Taipeí a Kaohsiungem, vzdálených asi 5 hodin autobusem, je tak výrazný rozdíl v podnebí. V Taipei ročně průměrně proprší asi tak 4 dny z týdne (což mi možná připadne ještě podceněné), a slunce bylo ty poslední měsíce taky docela raritou. V Kaohsiungu jsme v prosinci jezdili v tílkách a šortkách na skútru, zablbli jsme si v moři a večer jsme venku grilovali (celý den modrá obloha, teplo a bez deště). Asi dám na školu doporučení, aby si vytvořila partnerství s univerzitou v Kaohsiungu :-).

Odvrácená tvář taiwanského počasí

Taiwan je oblastí, kde může člověk zažít nejrůznější, u nás nepříliš běžné, přírodní jevy - zemětřesení a tajfun. S tajfunem jsem neměla tu čest se setkat (pouze několikrát bylo hlášeno nebezpečí možnosti zasáhnutí hlavního města), a upřímně to ani nevadí (deště jsem si užila tak jako tak dostatek. Zemětřasy jsem dle oficiálních stránek zažila několikrát, ale opravdu jsem ho "cítila" pouze jednou - bylo to zajímavé, najednou se mi začaly klepat nohy i veškeré plechové vybavení koleje. Naštěstí to nebylo nijak silné, pouze mírný otřes - což je pro mě určitě dobře, jelikož z bezpečnostní instruktáže na začátku roku jsem si vzhledem k jejímu vedení v čínštině příliš rad neodnesla.

Přeprava

Filipínský tricykl

Ještě v minulém létě jsem měla s létáním zkušenosti prachmizerné - konkrétně let do Řecka a zpátky v mých asi deseti letech. Od léta jsem si statistiku velmi zlepšila, konkrétně jsem vzlétání a přístávání absolvovala 17x - důkladně jsem to spočítala :-). To už mě myslím pasuje na docela ostřílenou pasažérku letadla - snad teď budu mít možnost v navyšování skóre pokračovat :-).

Takhle z venku vymrzle nevypadá

Přepravovala jsem se za těch 5 měsíců v nejrůznějších prostředcích - klasickým městským i dálkovým autobusem, metrem či vlakem počínaje, přes letadla, lanovky, čluny, loďky a trajekty, až po nejrůznější motoristická vozítka jako skútry, džípy, minivany či filipínské tricykly. První, co mě při tomto výčtu napadá, je zima - asijaté by si měli natrénovat nastavování klimatizace (momentálně znají pouze polohy "vypnuto" a "max"). Nejhorší asi byla tříhodinová cesta trajektem do Bruneje - přechod z tropické venkovní třicítky do patnácti stupňů uvnitř lodi byl takový šok, že se ještě dnes divím, že to neškončilo angínou.
S úsměvem vzpomínám také na melodie znějící v autobuse při každém zmáčknutí tlačítka pro zastavení - stále mi není jasné, jak je možné, že se pánové řidiči po celém dni stráveným s jednou melodií nezblázní.

Zvířata

Malajský opičák

Zvířat v rezervacích, v zoo i ve volné přírodě jsem zahlédla přehršel - a jsou tam trošku jiné druhy než veverky či srnky :-). Na Borneu, potažmo i jinde v Malajsii, jsme se několikrát setkaly s opicemi mnoha druhů - orangutani s 96% shodou s lidskými geny, úžasní nosatí kahau, roztomilí languři šedí, kteří se za potravou vydaly až mezi turisty a vyvolali mezi nimi povyk. Opičky volně žijící se zase ukázaly jako dost vychytralí zlodějíčci - na pláži na jihu Bornea už si dělaly zálusk na naše batohy - naštěstí jsme je včas zahnaly, nevím, jak by na mě lidé na ambasádě koukali, až bych k nim přišla s historkou, že mi pas ukradla opice.
Dvakrát jsem navštívila krokodýlí farmu, jednou si dokonce mladého krokodýlka i pochovala - ovšem bez toho, že by měl tlamu zavázanou, bych do toho asi nešla :-).
Zajímavá byla noční prohlídka džungle v NP Bako v Malajsii - jedovatí hadi, jedovaté stonožky, jedovatí pavouci - no, člověk hned dostane trochu respekt.

Mazlíci

Když si představím poněkud menší havěť, jasně vím jednu věc - šváby opravdu ráda nemám. Naštěstí jsme ho v pokoji měly jen jednou (nebo spíš jsem tam nějakého viděla jenom jednou). Na našich cestách jsme se s nimi setkaly ještě několikrát, většinou v hostelových koupelnách - ono se to ale dá pochopit, hermeticky utěsnit dům na rovníku je asi nemožné (krom toho si myslím, že švábi by se dovnitř dostali i tak) - nicméně když jde člověk ráno do koupelny a ve sprchovém koutě si trůní takovýhle brouček, je to docela zajímavé :-).

Jídlo

Žabka

Kapitola sama o sobě - výmluvnější než moje slova budou fotografie ve zvláštní složce na rajčeti. Obecně mohu prohlásit, že taiwanské jídlo, či asijské obecně, mi chutná (pokud není ostré, což naštěstí není typickým rysem taiwanské kuchyně). Umění jíst hůlkami jsem zvládla do té míry, že už mi občas připadlo podivné, když nám v restauraci evropského typu donesli vidličku a nůž. Rýže jsem se nepřejedla (i když chvilkové záchvaty "chci brambory, bramboráky, bramborovou kaši, bramborový knedlí" se, zvláště ke konci, vyskytovaly), a naopak už bych si docela dala jídlo z naších oblíbených taiwanských restaurací - asi budu brzo hledat alternativu někde v Čechách - typy na dobrou asijskou restauraci ráda přijmu.
Asi jsem nevyzkoušela nic až tak extrémně exotického, ale seznámila jsem se plody moře (mušle, krevety a jiné potvůrky), poprvé si dala suši (a zařadila si ho do oblíbených), v Malajsii ochutnala indické jídlo u Indů (ale to je na mě moc mastné a ostřé), a v Hong Kongu jsem ozkoušela alespoň žabku (a nebránila bych se další konzumaci).

Asijské země a jejich krásy

Noční Singapur

Mimo Taiwan samotný jsem navštívila i několik dalších asijských států či nezávislých území - Hong Kong, Macao, Filipíny, Malajsii pevninskou i bornejskou, Brunej a nakonec Singapur. Každá z nich měla něco do sebe, všude byli milí lidé a krásné exteriéry - a je nutno říct, že na všech výjezdech nám neuvěřitelně přálo počasí, většinou nám svítilo slunce, což celý pozitivní cestovní dojem jen umocnilo.
Hong Kong je asijským New Yorkem, Singapur asijským Londýnem - obě země jsou rozvinuté a moderní, finanční centra plná mrakodrapů a krásně upravené zeleně. Zejména Singapur si mě získal, taková láska na první pohled - upřímně doufám, že se tam ještě někdy (snad dříve než déle) podívám. Macao je rájem pro milovníky kasin, a zároveň asi jediné místo v Asii, kde si člověk v určitých místech může připadat jako na španělském předměstí. Další bohatou asijskou zemí je sultanát Brunej, který profituje na těžbě ropy. S Brunejí mám spojené úžasné mešity, a trošku kulaté, ale velmi spokojené a mílé lidi.

Filipínská pláž

Filipíny jsou rozlehlý ostrovní stát, já jsem navšítvila pouze ostrov Palawan - ale i tak jsem si udělala velmi pozitivní obrázek. I když je na první pohled vidět, že je to země pomalu se rozvíjející, pro turisty je to velmi přístupná exotika - krásné moře, pláže, ostrůvky, všechno propojené velmi hektickou dopravou. Nejhezčí pláž jsem zažila asi právě tady, na jednom z malých ostrovů.
Malajsii jsem navštivíla hned dvakrát, což o něčem svědčí :-D. Tropický ostrov Borneo je bohatý zejména na přírodní zajímavosti, orangutaní rezervace Sepilok, pralesy, okolní ostrůvky s korálovými útesy, na jihu pak krásný národní park Bako - kdo chce zažít trek džunglí až k osamělé pláži, je to místo přesně pro něj (veškerá zvířena okolo je pouze bonusem). Malajsie pevninská také nabízí mnoho, mě osobně uchvátily čajovníkové plantáže na vrchovině Cameron highlands - tam jsem také (po dvouhodinové náročné štrece džunglí) mohla obhlédnout raflesii, největší květinu na světě.

Čím víc toho píšu, tím více mě toho napadá - což je neúnosné jak pro mě jakožto pisatele, tak pro vás jako pro čtenáře. Proto bych tímto chtěla ukončit moje blogové spisování, loučím se s příznivci, a už naposledy každému doporučuji, aby využil každé příležitosti a vyzkoušel si život v jiném prostředí, v jiné kultuře a s jinými lidmi - nebudete litovat, což jsem se snažila i ve všech svých zápiscích dát najevo. Takže cestování zdar!
Lůca