Hory Yilanu s hiking klubem

Tady jsme výletili

Neděle pro nás opět znamenala nechutně brzký budíček - v 6:20 už jsme musely být nastoupeny a připraveny u hlavní brány našeho kampusu, mírně nevyspalé, ale moc natěšené na den strávený šplháním po kopcích. Kromě mě s Alenou se výpravy účastnilo i několik dalších zahraničních studentů ze všech koutů světa - Německa, Jižní Ameriky, Finska, Islandu či Číny (což jsme kvitovaly s povděkem, protože taiwanci se do řeči s námi moc nehrnuli, takže jsme byly rády, že tu máme další lidi k hovoru :-)). Celou akci měl pod patronátem místní turistický klub, do kterého jsme se při přehlídce zájmových aktivit před dvěma týdny zapsaly. Bylo fajn, že jsme se jednou nemusely starat o dopravu, kupování jízdenek, přestupy - stačilo nám zaplatit jízdné. Vtipné bylo, že součástí ceny mělo být i pojištění pro každého účastníka - bylo předtím potřeba organizátorům poslat své iniciály a číslo ID karty, aby ono pojištění zařídili (ovšem všechny tyto informace už jsme jim dávali už na informační schůzce, takže nikdo dobře nechápal, proč to chtějí vědět znova - no ale někdy je to lepší moc neřešit :-)). Ovšem když si chtěli odškrtnout moje jméno, zjistili, že jsem jim ze seznamu pojištěných jaksi vypadla (a to jsem jim to opravdu psala na papír i potvrzovala mailem) - to bych uvedla jako typický příklad určité taiwanské zmatenosti a chaosu při administrativních věcech, organizace jejich silnou stránkou nebude.

Všechny chutě Danshui

Promenáda v Danshui

V sobotu jsme se s Alčou rozhodly využít pozvání mé spolužačky z čínštiny, Adeline z Francie, a ještě spolu s
další francouzskou Celine jsme se hned ráno vydaly na konečnou červené linky metra, do Danshui. To je menší městečko na okraji Taipei, které je proslulé krásnou promenádou podél pobřeží, denními i nočními trhy, a mnoha dalšími věcmi. My jsme měly štěstí, že Adeline měla domluveno, že nás městem provede její taiwanská kamarádka Hillary (která si k tomu přizvala i další místní kamarády, dva z nich byli přímo z Danshui, což se ukázalo jako velká výhra).

Čínština, počasí, opary, aneb týdenní hlášení

Vaječná palačinka s kukuřic

Další taiwanský týden jsme se s holkama rozhodly začít aktivně - a to pondělní návštěvou školního krytého bazénu. Jedna kamarádka z Taiwanu se totiž rozhodla, že by se ráda naučila plavat, tak jsme jí nabídly, že jí zkusíme předat něco ze svých plaveckých zkušeností. Samozřejmě jsme se na to nejdříve musely posilnit, a to v místní studentské jídelně, kde jsme si objednaly typické snídaňové menu, vaječnou palačinku s různými náplněmi, a k tomu milk tea (mléčný čaj). Po nákupu nezbytné plavecké čepičky, bez které se tu do krytých bazénů nikdy nesmí (naštěstí nebylo potřeba kupovat plavecké brýle, to bych si to plavání možná rozmyslela - ono i jen ta čepička vypadá na komkoliv dost směšně), jsme se vrhly do vody a snažily se Joby naučit, jak se udržet nad vodou, a něco málo z plaveckého stylu prsa. Všichni zúčastnění přežili v pohodě, Joby se odradit nenechala :-), příště tedy s parádou pokračujeme :-).

Plavky v pohotovosti

V posledních třech dnech jsem si vody, slunce, a dalších podobných radostí užila dosytosti.

Samy samotinké v aquaparku

Začalo to v pátek, kdy jsme se rozhodly ve volném dni navštívit jeden menší vodní park, který se nachází (na taipeiské poměry) poměrně blízko - asi půl hodiny autobusem. Někteří jiní zahraniční studenti už ho navštívili, takže jsme byly připraveny na to, že je to pouze menší park, je tam jeden tobogán, jedna skluzavka, dva bazény a nějaké atrakce pro děti - takže to nebylo překvapivé. Ovšem poněkud nás vyvedla z konceptu návštěvnost - když to vezmu kolem a kolem, tak většinu času nad námi měl personál koupaliště převahu. Nikdy by mě nenapadlo, že
tam budeme při 30°C a obloze bez mráčku jedinými návštěvníky

Střípky z každodenního žití a bytí

Už se mi blíží 3-týdenní výročí pobytu na Taiwanu, takže na následujících řádcích trochu něco o tom, jak se tu s tím pomalu sžívám.

Moje kolej - JuangJing n.9

Bydlení na kolejích mi připadá naprosto v pohodě. I když se proslýchají určité nelichotivé zvěsti, je tu čisto, brouky ani jinou havěť jsem nepotkala (a snad ani nepotkám :-)), je tu k dispozici automat na teplou a studenou vodu, umístění hned v kampusu potěší, čili za tu cenu (6000 korun za 5 měsíců) naprosto vyhovující. Většina zahraničních studentů bydlí v takzvaném i-house, který se nachází asi pět minut pěšky od školy. I-house je poměrně novou záležitostí (funguje asi rok), ubytování tam je vpravdě luxusní, je tam recepce, která obyvatelům objedná taxík nebo pizzu :-) - ovšem tomu odpovídá i cena, která je za ubytování v dvoulůžkovém pokoji přibližně 5000 korun, ovšem za měsíc.

Národní park Taroko

Celá grupa u vjezdu do NP

V sobotu ráno nás čekal poměrně brzký budíček - dohodly jsme se totiž s dvěma zahraničními kluky, že je škoda strávit volný víkend ve městě, a proto jsme před šestou vyrazili autobusem a metrem na hlavní vlakové nádraží, odkud nám jel spoj do Hualienu. To je město na východním pobřeží Taiwanu, nachází se přibližně v polovině jeho délky, a asi 20 kilometrů od něj se nalézá národní park Taroko, který byl cílem naší cesty. Ovšem ještě do pátečního odpoledne to vypadalo, že žádný výlet se konat nebude - všechny ranní sobotní vlaky (a že jsme jich prošli asi 10) byly totiž naprosto plné, ani jedno volné místo (natož čtyři). Naštěstí nám ovšem pomohla buddy Tamáše (spolucestující z Maďarska), a lístky tam i zpátky zajistila (vůbec netušíme, jak se jí to povedlo :-)).

Gondolou na Maokong

Pasta s plody moře

Ze čtvrtečního dne bych jako zajímavost vypíchla pouze večeři - s holkama jsme si zašly do italské restaurace, která je jen kousek od kampusu. Měly jsme totiž ten dojem, že je načase trošku si připomenout, jak chutná Evropa (a taky zase jednou jíst vidličkou namísto hůlkami :-)). Všechny jsme si daly menu, což bylo hlavní jídlo a k němu výběr z polévky, salátu, dezertu nebo nápoje. Já jsem si

Naše dezerty

objednala Ceasar salát (bylo moc fajn pochutnat si na čerstvé zelenině), těstoviny s mořskými plody a rajčatovou omáčkou (abych měla aspoň trochu té exotiky) a creme caramel jako dezert. Všechno bylo moc dobré, prostředí přijemné, voda s citronem k dispozici - to vše za 200 NTD (120 korun).

Další vrcholy Taipeie zdolány

Opičky nás potěšily, nespaly

Úterní odpoledne jsme spolu s dvěma kolegyněmi z Francie strávily v místní zoo. Od naší školy se nachází velmi blízko, přibližně 10 minut autobusem, a jelikož vstupné je naprosto směšné (30 NTD, tedy asi 18 korun!), asi tam budu pečená vařená. Taipei Zoo by také měla být největší asijskou zoologickou zahradou.

Jsem prostě k sežrání

Nejprve jsme prošly okruh věnovaný taiwanské zvířeně - vzhledem k vedru se nebylo co divit, že většina jich zcela nekolegiálně spala a předváděla nám leda chlupatá záda. Ale vynahradili nám to medvědi a také skupinka opic, která si zrovna užívala odpolední siestu. Po pavilonu nočních zvířat a výběhu s koalami

Velbloudi a dromedáři

nás čekal největší tahák místní zoo - dvě pandy, které si jakožto místní celebrity vysloužily celý vlastní pavilon a obchod se suvenýry. Samozřejmě si také spokojeně chrupkaly, ale byly tam :-). Následovala zvířata z Asie a Afriky, mohly jsme obdivovat slony, opice, žirafy, zebry,

Jak může vypadat chodníček v zoo

hrochy, velbloudy... Před pátou už jsme se vydaly zpět k východu, jelikož se přiblížila zavírací hodina. Už nám nevyšel čas na pavilon tučňáků (ty rozhodně musím vidět), na insektárium (tedy hmyzáky - na ty už zase tak žhavá nejsem :-)), hadí pavilon nebo ptačí svět - takže je jasné, že se sem v brzké době vrátím.
Jinak zoo obecně se mi velmi líbila, překvapil mě celkem malý počet návštěvníků (příjemně, nemusely jsme se alespoň nikde tlačit), a nadchlo mě krásně upravené prostředí (občas měl člověk pocit, že se nachází v pralese).

Výběh jim zřejmě nestačil

Skoro jako živé

Pondělí v kampusu

Začátkem článku něco o škole, kde se budu při svém pobytu na Taiwanu vzdělávat.

NCCU

Název univerzity je National Chengchi University, a nachází se v jihovýchodní části Taipeie, asi 5 zastávek autobusu od konečné stanice hnědé linky metra. Budovy školy společně s kolejemi, hřišti, bazénem a dalšími součástmi vytváří poměrně rozsáhlý kampus. Máme štěstí, že budova naší fakulty (kterou je College of commerce) je hned  kousek u hlavního chodu - některé budovy se nachází v takzvané "uphill area", tedy v oblasti na kopci, asi 10-15 minut vzdálené od hlavní brány (přičemž se ale stále jedná o náš kampus). Mimochodem se tam také nachází chlapecké koleje, a také jazykové centrum, kde budou probíhat naše kurzy čínštiny. Naštěstí ale nahoru několikrát za hodinu jezdí autobus (cena za jednu cestu je jeden dolar, tedy asi 60 haléřů).

Co se dělo o víkendu

Jelikož v pátek se nic tak extra zajímavého nestalo - šly jsme s Alenou na malou obhlídku kampusu, poté nakoupit další dovybavení našich pokojů, večer jsme zvládly první hodinu (Special topics on profit markets - vypadá to zajímavě, vyučující je sympatický starší chlapík, jen výuka v pátek od 7 do 10 večer to trošku zhoršuje) a poté utužovaly styky s dalšími zahraničními studenty :-) - budu se více věnovat zážitkům z víkendu.

Postřehy a zvláštnosti

Následuje nesetříděný seznam toho, co mě prozatím při pobytu v Taipei zaujalo či překvapilo.

• Počasí

Teploty se tu teď pohybují kolem 30°C - to je samo o sobě dost, ovšem vysoká vlhkost ovzduší pobyt venku ještě ztěžuje (asi by se to vážně dalo přirovnat k tropickému pavilonu v zoo ve Dvoře - ovšem mám dojem, že tady jsou ještě vyšší teploty). Na jedné stránce s předpovědí jsem našla i kolonku "pocitová teplota" - tedy teplota taková, jakou ji člověk vnímá při spojení skutečné teploty a vlhkosti - a ta už dosahuje i 40°C.
Je také zajímavé, že slunce přímo svítí málokdy - většinou je dost zamračeno, občas sprchne (no, někdy nás to i pěkně proleje :-)). Déšť vůbec je velmi nevyzpytatelný, z minuty na minutu přijde tropický liják, už jsem i zažila situaci, kdy bylo krásně modro, slunce svítilo, a stejně mi pršelo na hlavu (byl to takový zvláštní pocit :-)). Na videu se můžete podívat, jak vypadá asijský déšť :-).

Stěhování aneb konečně doma (tedy, na koleji)

Altánek v Daan parku

Ve středu se nic příliš zajímavého nestalo - poměrně dlouho jsme vyspávaly úterní večer, z pokoje do města jsme se vykulily až po druhé hodině. Rozhodly jsme se pro pěší výlet do Daan Forest, což je druhý největší park v Taipei. Vybaveny mapou jsme vyrazily, a i když jsme po nějaké době už myslely, že jsme naši orientaci zřejmě přecenily, najednou se park objevil před námi. Všude plno palem a dalších exotických stromů, v jezírku plavaly želvy - české parky to moc nepřipomínalo. Součástí byla i hřiště, několik pavilonů,

Palmy, kam se podíváš

či přírodní amfiteátr. Dál jsme se vydaly obhlédnout, jak si asi taiwanci představují obchodní dům - no, byl krásně klimatizovaný, ale značky jako Dior, Hermes, Rolex - nic pro nás ani naše peněženky :-). Pak už jsme metrem dojely zpět k hostelu, na trhu si koupily tradiční plněné knedlíčky (chutnalo to podobně jako nesladký kynutý knedlík, já měla jeden masový, co byl fajn, a druhý s nějakým druhem zeleniny, co už nebyl tak fajn :-)). 

Tak je to při nastěhování

Další den byl mnohem náročnější - musely jsme zvládnout přestěhování všech našich saků paků. Balení a odhlášení z hostelu proběhlu bez problémů, taktéž cesta autobusem. První zádrhel se objevil až ve škole, kde jsme nejprve musely dojít za naší koordinátorkou, aby nám vydala studentskou kartu a povolení k pobytu na koleji. Budovu, kde měla sídlit, jsme trefily přesně, ovšem ze špatné strany - naštěstí nám jeden ochotný student pomohl, a dovedl nás ke správnému vchodu. S kartou a povolením jsme už šly na naši kolej (od budovy fakulty asi minutu pěšky, studentská jídelna přímo naprosti - prima :-)). Paní ve vrátnici si vzala povolení a začala nám cosi vysvětlovat čínsky - kolemjdoucí slečna nám přeložila, že klíče dostaneme pouze proti naší studentské kartě, a že nám ji vrátí, až si uděláme jeho kopii a originál vrátíme. To jsme samozřejmě netušily (často se nám stává, že se informace dovídáme za pochodu :-)), a protože nás ten den čekal ještě nákup polštáře, peřiny, matrace, zprovoznění internetu, nákupu karty na klimatizaci, na pokojích jsme se dlouho nezdržely, odložily jsme tam věci a vyrazily jsme. Nejdříve pro polštář a peřinu, které mělo být možné koupit někde v areálu kampusu - opět jsme netušily, kam se vydat, a tak jsme opět požádaly nejbližší slečnu o pomoc.

Zabydlení proběhlo

Byla hrozně milá, dovedla nás až na místo, a dokonce jsme mohly využít číslo jejího účtu (kdo chce v obchodě nakupovat, musí se tam zaregistrovat se svojí studentskou kartou, a pak ji při nákupu vždy ukázat). Ono obecně se dá říct, že všichni na Taiwanu jsou extrémně milí, pomůžou (a i když třeba nerozumí, tak se snaží pochopit, co potřebujete), dokonce se vás sami ptají, když vypadáte zmateně, jestli potřebujete pomoc...Je to nezvyklé, ale rozhodně moc příjemné, Češi by si z nich měli vzít příklad. Kopii klíče jsme si nechaly udělat kousek od zastávky, a pak se vydaly do místní Ikey. Tam jsme chtěly nakoupit nějakou matraci (v kolejním obchodě je k dostání pouze tenká), ale nakonec jsme zjistily, že asi bude nad naše síly ji dopravit zpět na kolej - tak jsme si tam alespoň nakoupily další vybavení do pokoje, a kolem páte dorazily zpět na kolej (kde jsme si nakonec koupily onu tenkou matraci :-)). V pokojí jsme konečně téměř po týdnu vyndala své věci z kufru (nutno ale podotknout, že většina jich přežila v celkem nositelném stavu - což je dobře, místní nám říkaly, že žehličku na kolejích nepoužívají - tak doufám, že alespoň pro zahraniční studenty nějaká k půjčení bude :-))

Vše v jednom stylu nebylo k mání :-)

a zabydlela se. Zatím jsem tu sama, novou spolubydlící teprve čekám (zřejmě to dokonce bude někdo místní, protože výměnná studentka, co tu měla bydlet, si to na poslední chvíli rozmyslela). Večer už jsme si jen skočily do ozkoušeného zařízení na večeři, nakoupily v drogerii nedůležité věci jako sprchové gely nebo šampony :-) (zjistila jsem, že značka Neutrogena tu patří mezi velmi levnou pleťovou kosmetiku - už mám koupený peeling :-)). Mohu už taky říct, že se sprchou jsem tu velmi spokojena - teče proudem, není problém s teplotou, samotná sprchová kabinka se dá zamknout a dokonce je v ní polička na věci - rozhodně mnohem lepší jak na kolejích v Praze.