Plavky v pohotovosti

V posledních třech dnech jsem si vody, slunce, a dalších podobných radostí užila dosytosti.

Samy samotinké v aquaparku

Začalo to v pátek, kdy jsme se rozhodly ve volném dni navštívit jeden menší vodní park, který se nachází (na taipeiské poměry) poměrně blízko - asi půl hodiny autobusem. Někteří jiní zahraniční studenti už ho navštívili, takže jsme byly připraveny na to, že je to pouze menší park, je tam jeden tobogán, jedna skluzavka, dva bazény a nějaké atrakce pro děti - takže to nebylo překvapivé. Ovšem poněkud nás vyvedla z konceptu návštěvnost - když to vezmu kolem a kolem, tak většinu času nad námi měl personál koupaliště převahu. Nikdy by mě nenapadlo, že
tam budeme při 30°C a obloze bez mráčku jedinými návštěvníky
(náhodně se tam objevili asi 3 lidé, ale zaplavali si a rychle odešli, takže je moc počítat nemůžu). Aspoň jsme si mohly maximálně užívat vody, která byla jako kafe, a nemusely jsme

Nikoho jiného vážně nenajdete

se prodírat žádnými davy (ovšem je pravda, že když místo s největší hloubkou je vám voda po břicho, čili při plavání občas štěrcháte koleny o dno, tak velké sportovní výkony se očekávat nedají :-)). Ale rozhodně bylo příjemné lehnout si na vyhřátý ručník, povalovat se na slunci, a pak se jít ochladit do bazénu.

Tamas, Alča a já

V sobotu jsme s holkama (já, obě Aleny, Alenina spolubydlící a její kamarádka) vyrazily na pool party - tedy mejdan v bazénu :-). Z kampusu jsme odjížděly už před polednem, jelikož jsme chtěly stihnout vstup na párty zdarma, který ovšem trval pouze do půl druhé. To se nám povedlo, takže jsme si zabraly stoleček a židličky, na baru objednaly mojito, a šly se osvěžit do bazénu. Oproti včerejšku rozdíl, ani ne tak v teplotě vody, jako v tom, že najednou bylo ve vodě i plno dalších lidí, než jenom my :-). Návštěvnost byla opravdu vysoká, hodně zahraničních studentů, plno i z naší univerzity, a nějací Taiwannci se mezi účastníky také objevili.

Návštěvnost nepoměrně větší

Mezi oblíbené zábavy patřil volejbal ve vodě, pinkání s obrovským nafukovacím míčem, či okupování velkého nafukovacího kruhu. Na baru taky nebylo zrovna prázdno, dokonce tam prodávali i thajské kbelíčky, - tak jsme si s holkama z česka taky jeden pořídily :-). Slunce a další druhy únav začaly pracovat, takže jsme kolem šesté odcházely, ovšem i tak jsme se na koleje dostaly až po osmé hodině, patřičně unavené, ale nadšené.

Surfařka od pohledu :-)

Na neděli jsme si naplánovaly výlet na další taiwanskou pláž. Pláž se jmenuje Fulong, a nejjednodušší doprava k ní je vlakem. Abychom k moři dorazily nějak rozumně, musely jsme se přemoci a z postele se vyhrabat už po šesté hodině ranní - vlak nám jel v půl deváté, a před desátou už jsme šťastně došly na naši cílovou pláž. Tam byla jedna část placená (s plavčíky, paravány a bójkami), a druhá neplacená (tam si každý mohl dělat, co chtěl). Samozřejmě jsme zamířily na tu druhou, protože plavčíků a jejich povelů, kam smíme a kam nesmíme, jsme si užily už na Baishawanu. Naše první kroky vedly do půjčovny surfů, a za 500 dolarů už nám jedno prkno na celý den říkalo pane. Okamžitě jsme vyrazily do vln, které byly díky větrnému dni opravdu pořádné (několikrát jsem byla spláchnuta, a to jsem ještě ani nepokoušela surfování :-)). Postupně jsme si zkoušely, jak vlatně na prkně ležet a plavat, a časem jsme se i chvilkami stavěly (ale spíš jen náhodně - žádná z nás na něm nikdy předtím

Závist povolena :-)

nestála, a na nastudování teorie nějak nebyl čas :-)). Pobřeží samo o sobě bylo mělké, voda do půl pasu mohla být i 50 metrů od pobřeží - ovšem díky vlnám byl občas člověk rád, že se i na této mělčině zvládl udržet na nohou. Se surfem jsme se doopravdy vyblbly, na první pokus jsme v moři strávily téměř dvě hodiny, protože jak samotné jakože-surfování, tak i pozorování druhých stálo za to :-).
Samozřejmě jsme se potom rády natáhly na ručník, a chytaly další bronz (už si konečně připadám opáleně - ovšem asi nebude příliš dostupné si české studené léto vynahrazovat na taiwanských plážích každý rok - škoda :-)).

O vítr a vlny nebylo nouze

Plážové radovánky nám nakonec překazil vítr, který značně zesílil, a i když se písek narářející do tváře mohl považovat za peeling zdarma, nebylo nám to úplně po chuti - takže jsme si pobalily majetek, vrátily surf do půjčovny, a vydaly se opět vlakem směrem domů. Cesta proběhla nadočekávání hladce, dokonce jsme zvládly přestoupit z jednoho vlaku na druhý (nechtělo se nám čekat ve Fulongu na přímý vlak do Taipeie). Na nádraží v Taipei jsme zahlédly číslo autobusu, který nám projíždí kolem školy - byla to tedy trochu vyhlídková jízda, jely jsme z jedné konečné téměř na druhou, ale vzhledem k naší únavě už jsme neměly nervy na hledání rychlejších spojů. Protože pokud jsem do této doby něco naprosto nepochopila, je to místní autobusový systém. Autobusy vlastně konečnou nemají, jezdí víceméně ve zvláštním kruhu, přičemž se stává, že na některé zastávce zastavuje pouze při cestě jedním směrem, ve druhém směru tahle zastávka neexistuje. I číslování je podivné, může tu být jedno číslo, ale podle toho, jakou barvou je napsané, tak podle toho se také liší trasa - no prostě kocourkov. Doufám, že se v tom chaosu aspoň trochu zorientuju dřív, než se mi pobyt nachýlí ke konci :-).

Pláž a zákaz plavání - taiwanská klasika :-)

Konečná sumarizace posledních dnů - rozhodně jsem tmavší (místy možná trošku načervenalá, poslední noc jsem měla menší problémy s najitím nějaké přijatelné polohy :-)), moje plavky konečně byly využity, a surfování považuju za super sport (příště to chce akorát instruktora, a rozhodně neoprén nebo nějaký jiný oděv - trošku jsem si při nalézání na prkno odřela břicho, a v té slané vodě jsem to už ke konci dost pociťovala :-)). Už se moc těším na další pěknou taiwanskou (případně i jinou) pláž.