Další vrcholy Taipeie zdolány

Opičky nás potěšily, nespaly

Úterní odpoledne jsme spolu s dvěma kolegyněmi z Francie strávily v místní zoo. Od naší školy se nachází velmi blízko, přibližně 10 minut autobusem, a jelikož vstupné je naprosto směšné (30 NTD, tedy asi 18 korun!), asi tam budu pečená vařená. Taipei Zoo by také měla být největší asijskou zoologickou zahradou.

Jsem prostě k sežrání

Nejprve jsme prošly okruh věnovaný taiwanské zvířeně - vzhledem k vedru se nebylo co divit, že většina jich zcela nekolegiálně spala a předváděla nám leda chlupatá záda. Ale vynahradili nám to medvědi a také skupinka opic, která si zrovna užívala odpolední siestu. Po pavilonu nočních zvířat a výběhu s koalami

Velbloudi a dromedáři

nás čekal největší tahák místní zoo - dvě pandy, které si jakožto místní celebrity vysloužily celý vlastní pavilon a obchod se suvenýry. Samozřejmě si také spokojeně chrupkaly, ale byly tam :-). Následovala zvířata z Asie a Afriky, mohly jsme obdivovat slony, opice, žirafy, zebry,

Jak může vypadat chodníček v zoo

hrochy, velbloudy... Před pátou už jsme se vydaly zpět k východu, jelikož se přiblížila zavírací hodina. Už nám nevyšel čas na pavilon tučňáků (ty rozhodně musím vidět), na insektárium (tedy hmyzáky - na ty už zase tak žhavá nejsem :-)), hadí pavilon nebo ptačí svět - takže je jasné, že se sem v brzké době vrátím.
Jinak zoo obecně se mi velmi líbila, překvapil mě celkem malý počet návštěvníků (příjemně, nemusely jsme se alespoň nikde tlačit), a nadchlo mě krásně upravené prostředí (občas měl člověk pocit, že se nachází v pralese).

Výběh jim zřejmě nestačil

Skoro jako živé

Až na vrcholu Taipei 101

Ve středu jsme se vydaly opět jednou do centra - daly jsme si za cíl mrakodrap Taipei 101, a tentokrát už kompletně, to znamená nejrychlejším výtahem světa až na vyhlídku. Výtah do 87. patra jel 38 vteřin - cestou bylo potřeba hodně polykat, připomínalo to start letadla. Bohužel viditelnost nebyla stoprocentní, ale úplně jasný den tu prý nastává pouze v obdobích po tajfunu, jinak je tu stále jakýsi mlžný povlak (zřejmě kombinace vlhka a smogu). Ovšem výhled i tak byl monumentální, ještě se sem chystáme minimálně jednou, a to shlédnout noční Taipei.

Na pohled to vegetariánsky nevypadá

Jelikož nám po mrakodrapovém zážitku patřičně vyhládlo, vydaly jsme se najít nějakou místní restauraci - nakonec jsme si troufly na jednu, kde si člověk nabere z mnoha možností to, na co má chuť (v našem případě spíše na to, co se mu líbí, protože chutě se tu odhadují velmi špatně :-)), a platilo se dle váhy. Po dosednutí a postupném ochutnávání jsme se shodly, že jsme nejspíše ve vegetariánské restauraci - i to, co nám připadalo na tácu jako tutové maso, totiž maso nebylo (ale mě osobně to nevadilo, tofu i sóju při ochucení můžu).

Xingtian temple

Po novém jídelním zážitku jsme se metrem svezly k dalšímu místnímu chrámu, jmenuje se Xingtian. Velmi mě překvapilo jeho umístění - nachází se totiž přímo na rohu jedné velmi rušné křižovatky, člověk by tam čekal spíše supermarket, než chrám. Když jsme vešly dovnitř, uviděly jsme tam davy lidí, jak spořádaně ve frontách na cosi čekají - načež vešly dovnitř starší dámy oděné v modrách rouchách, braly si

Cool dáma

jednotlivé čekající a začaly provádět jakýsi rituál. Nevím přesně, o co se jednalo, ale projížděly přitom rukama kolem zad i břicha, držely vonné tyčinky a cosi odříkavaly(zřejmě to byla nějaká forma požehnání). Bylo to zvláštní, ale rozhodně zajímavé (mě osobně zaujala jedna z dam provádějícíh rituál, která při něm měla nasazené sluneční brýle a na nohou měla modré tenisky :-).

Velryba v parku - klasika :-)

Poté jsme se pěšky vydaly do nedalekého parku, kde jsme si rády sedly na lavičku (mimochodem, byla krásné vyzdobená, čistá, a sedadlo bylo skleněné - taková by v Čechách nevydržela v celku ani dva dny). Kochaly jsme se úžasnými květinovými záhony, architekturou, občas nás z úžasu vytrhlo přistávající letadlo (park se totiž nechází hned vedle jednoho menšího letiště :-)).

Čerstvost nadevše

Po načerpání energie už nás čekal další noční market, tentokrát se jmenoval Raohe night street market. Zatím se mi líbil asi nejvíc, velikostně ani malý, ani velký, člověk neměl problém sehnat cokoli, co by potřebovat, a jelikož trh byla jedna opravdu hodně dlouhá ulice, bylo i poměrně snadné se orientovat (což není úplně pravidlem :-)). Dala jsem si tu také poprvé místní oblíbenou sladkost - takzvaný shaved ice. Je to vlastně led, který je nadrcený najemno (konzistence asi jako když se při bruslení prudce zabrzdí), na který se sypou nejrůznější přísady - čokoláda, různé jiné topingy,

Shaved ice s mangem

kondenzované mléko, nejrůznější druhy ovoce, typické jsou zde hojně využívané červené fazole. Já jsem si dala s kousky manga a kondenzovaným mlékem - bylo to úžasné, rozhodně se to zařadilo mezi má oblíbená jídla (ale dávají toho hroznou hromadu, měla jsem to místo večeře :-)). Vyzkoušela jsem tu také obalovaná chapadélka chobotnice - docela dobré, mírně gumové, nasládlá chuť - nebála bych se ji objednat znovu.