Co se dělo o víkendu

Jelikož v pátek se nic tak extra zajímavého nestalo - šly jsme s Alenou na malou obhlídku kampusu, poté nakoupit další dovybavení našich pokojů, večer jsme zvládly první hodinu (Special topics on profit markets - vypadá to zajímavě, vyučující je sympatický starší chlapík, jen výuka v pátek od 7 do 10 večer to trošku zhoršuje) a poté utužovaly styky s dalšími zahraničními studenty :-) - budu se více věnovat zážitkům z víkendu.

Stánek na trhu

Po delším spánku jsme se vydaly do nějakého restauračního zařízení na oběd - zatím si troufáme pouze na podniky s anglickým menu nebo alespoň s obrázky :-), budeme muset zapracovat na čínské jidelní slovní zásobě, abychom mohly zavítat i jinam. Odpoledne pak proběhlo v klidnějším rytmu, a večer jsme ještě s dvěma slečnami z Francie vyrazily na noční trh Shilin. Ten patří k největším (pokud není vůbec největší) v Taipei. Cesta mohla trvat asi hodinu,

Pouze jeden z mnoha obchodů

nejdříve autobusem, a pak ještě metrem, Taipei opravdu není malé město (má mezi 6 a 7 miliony obyvatel). Noční trh byl opravdu rozlehlý, několik ulic doslova nabytých nejrůznějšími obchody, stánky i pojízdnými vozíky, sehnat se tu dá cokoli od nejrůznějších místních specialit po oblečení a boty všeho druhu. Zaujal nás stánek s obrázkem žáby - bohužel si ji nikdo zrovna nekoupil, takže jsme nezjistila, jestli prodávají pouze žabí stehýnka, nebo celou žábu. Taky tady byly čerstvé kokosové ořechy, tak jsme neodolaly a každá si jeden koupily - ovšem to byl asi můj poslední, kokosové mléko mě nikterak neoslovilo. Ovšem nabídka všeho je tu opravdu pestrá, takže jsem zatím jen vstřebávala veškeré dojmy, rozhodně se sem ještě vrátím, abych trošku odlehčila peněžence a naopak rozšířila svůj poměrně omezenější šatník :-).

Baishawan beach

A protože předpověď na neděli se zdála přiznivá, domluvily jsme se, že vyrazíme na pláž, nachytat trochu bronzu a vyzkoušet zdejší moře. Cesta byla dlouhá, nejprve městským autobusem na metro, pak na jeho konečnou, a pak ještě dalším autobusem mimo Taipei - i když jsme vyrazily v 10 hodin ráno, na místo jsme se dostaly až před jednou

Já jsem se plavek nebála :-)

hodinou. Nejdříve jsme si daly oběd v místní restauraci (salát s lososem, bylo příjemné mít zase jednou něco v evropském stylu :-)), a pak už jsme se nedočkavě vypravily na pláž. Jmenuje se Baishawan, je písečná, a poměrně rozlehlá. Ovšem je zde přesně vyhraněný prostor, kde se smí do vody vstoupit - měl asi 100 metrů na délku, a přibližně 10 metrů směrem od pobřeží. Celý prostor střežilo množství plavčíků, a to jak na pláži, tak i na skútrech ve vodě. Zřejmě je to takto udělané proto, že Taiwanci většinou neumí příliš plavat (prý u nich hodiny plavání ve škole neprobíhají). Když člověk mimo bójky jde do vody více než po kolena, hned k němu dorazí plavčík a gestem ho vyzve, aby šel na břeh. To mě zprvu poměrně zklamalo, taková krásná pláž, a člověk se musí mačkat na několika metrech

Z určitého úhlu idylka...

čtverečních s ostatními návštěvníky, ani zaplavat si nejde. Ovšem pak se ukázalo, že ani tak to nebylo marné - byly totiž poměrně vlny, takže na větší plavání by to stejně nebylo. Většina místních se držela spíše v hloubce do pasu, takže my jsme si vyhlédly volnější místo s větší hloubkou, a tam už jsme si užívaly krásně teplé moře, a nechaly se nadnášet vlnami. Také jsme si vyzkoušely tamější zábavu - a to chytit se provazu, který drží bójky, a čekat na velké vlny - to se mi líbilo, i když mě to několikrát dost opláchlo :-). Celkově jsme ale na pláži způsobily poměrně velké pozdvižení - 4 evropské holky, a ještě ke všemu v plavkách. Taiwanci (kluci i holky, mladí i staří, bez rozdílu) se v 90% do plavek nepřevlékají, do vody chodí v oblečení, což je většinou tričko a šortky,

...trochu hustější realita

ale není problém vidět po pás ve vodě i někoho v džínech. Z velké části je to způsobeno tím, že nechtějí kůži vystavovat slunečním paprskům, a svou roli hraje asi i větší stydlivost asijského obyvatelstva. Ovšem pro nás to byl další kulturní šok - přece jenom, když přijde parta děcek, jen tak bez ručníků hrcne do písku, pak se po kolena cachtá ve vodě, udělá mnoho "cool" plážových fotek, a zase si sedne zpět do písku, je to rozhodně rozdíl oproto naší představě dne stráveného na pláži. Vrcholem jejich

Jak se koupou Taiwanci

zábavy bylo házet se pak v plném oblečení do vody, případně po sobě házet mokrým pískem. Proto jsme jim my asi připadaly jako maximální exotika, někteří si nás i fotili (už si pomalu zvykám :-)), dvě slečny se nás přímo zeptaly, jestli si s námi mohou udělat fotku. No ale nenechaly jsme se rozhodit, a vody i slunce jsme si bez rozpaků užívaly. Kolem páté jsme se sbalily, a vydaly se na zpáteční cestu. V Danshui jsme ještě před nasednutím na metro riskly večeři pouze podle obrázku (Alena chobotnici, já tofu a nějakéhomořského obyvatele, ani jsme pořádně nevěděla, co to vlastně jím :-)). V rychlosti jsme omrkli místní tržiště, a patřičně unaveny jsme absolvovaly dlouhou zpáteční cestu do kampusu.

Tofu a něco z moře :-)

Tam už nás čekala pouze sprcha a postel, na víc už po náročném dni energie nebyla :-).