Lucka-Š: Hory Yilanu s hiking klubem

Tady jsme výletili

Neděle pro nás opět znamenala nechutně brzký budíček - v 6:20 už jsme musely být nastoupeny a připraveny u hlavní brány našeho kampusu, mírně nevyspalé, ale moc natěšené na den strávený šplháním po kopcích. Kromě mě s Alenou se výpravy účastnilo i několik dalších zahraničních studentů ze všech koutů světa - Německa, Jižní Ameriky, Finska, Islandu či Číny (což jsme kvitovaly s povděkem, protože taiwanci se do řeči s námi moc nehrnuli, takže jsme byly rády, že tu máme další lidi k hovoru :-)). Celou akci měl pod patronátem místní turistický klub, do kterého jsme se při přehlídce zájmových aktivit před dvěma týdny zapsaly. Bylo fajn, že jsme se jednou nemusely starat o dopravu, kupování jízdenek, přestupy - stačilo nám zaplatit jízdné. Vtipné bylo, že součástí ceny mělo být i pojištění pro každého účastníka - bylo předtím potřeba organizátorům poslat své iniciály a číslo ID karty, aby ono pojištění zařídili (ovšem všechny tyto informace už jsme jim dávali už na informační schůzce, takže nikdo dobře nechápal, proč to chtějí vědět znova - no ale někdy je to lepší moc neřešit :-)). Ovšem když si chtěli odškrtnout moje jméno, zjistili, že jsem jim ze seznamu pojištěných jaksi vypadla (a to jsem jim to opravdu psala na papír i potvrzovala mailem) - to bych uvedla jako typický příklad určité taiwanské zmatenosti a chaosu při administrativních věcech, organizace jejich silnou stránkou nebude.

Já a Turtle island v pozadí

Naše další kroky vedly autobusem a metrem na hlavní vlakové nádraží, odtud jsme pak pokračovali asi 2 hodiny vlakem. V cílové destinaci jsme hned kousek od nádraží vyrazili po stezce nazvané Caoling historical trail - a naprosto neočekávaně to bylo do kopce :-) (ono když se začíná na úrovni moře, tak nic jiného asi ani možné není :-)). Nejdříve se stoupalo po asfaltové cestě, která později přešla v kamenné schody (myslela jsem, že jsou pouze na tomto úseku, který byl poměrně strmý - jak jsem byla naivní :-)). Počasí se zdálo celkem dobré, slunce nesvítilo, teplota taky nebyla úplně smrtící - ovšem po vystoupání prvních výškových metrů z nás všech začal téct pot, a na vršku nejvyšší hory našeho výletu jsme mohli všichni do jednoho veškeré naše oblečení ždímat (někteří pánové to také udělali :-)). Vrchol Caoling se nacháhí 616 metrů nad mořem - ovšem výhledů jsem si příliš neužili, když jsme tam v době oběda

Hory, moře, schody

dorazili, přes mlhu kolem nás nebylo vidět naprosto nic :-). Nicméně to byla výjimka, většinu naší cesty jsme mohli obdivovat panorámata s horami na jedné straně, a s mořem a Želvím ostrovem na druhé (v originále Turtle island, je nazvaný podle svého netypického tvaru, který připomíná želvu). Taiwanské hory jsou jiné než naše, jsou krásně zelené, nikde žádné stromové porosty - posuďte sami na fotografiích.
Jak už jsem naznačila, rozdílem oproti jakýmkoli horám, které jsem dosud navštívila, byla přítomnost schodů - byly všude, ať už byl kopec pozvolný, nebo padák, kamennými bloky byly vyskládány i rovinky. Nejprve se to zdálo jako usnadňující prvek, ale postupem času, když se pořád šlapalo po schodech buď

Grupen foto

nahoru, nebo dolů, se čím dál více ozývaly naše kolena a kotníky (pro mě by rozhodně bylo příjemnější, a myslím, že i méně náročné, šlapat pouze po cestě, než po schodišti). V závěru cesty, kdy nás čekal dvě hodiny dlouhý sestup zpět na nádraží, už nám moc energie nezbývalo, a déšť, který nás poslední hodinu doprovázel, na náladě příliš nepřidal :-). Ukázala se totiž další nevýhoda kamene - ukrutně klouže, takže co chvíli jsme někoho museli sbírat ze země (naštěstí žádný úraz, maximálně modřiny). Nakonec jsme to všichni ve zdraví zvládli, a díky dobrému mezičasu jsme dokonce jeli i dřívějším vlakem, než se původně plánovalo - na koleje jsme dorazili kolem osmé hodiny večerní, což byl akorát tak čas na horkou koupel, menší večeři, a pak už relax v posteli.