Elephant mountain

Taipei 101 z Elephant mountain

Za poslední týden se počasí trošku umoudřilo (zřejmě si vzalo k srdci naše dlouhodobé nářky nad tím, jaké město jsme si to vybraly pro zahraniční výměnu), sice to stále nebylo ideální a odejít z pokoje bez deštníku bylo pořád dost rizikové, ale protože výhled na páteční odpoledne vypadal nadějně, rozhodli jsme si odškrtnout další položku na seznamu míst, na která se tu ještě chceme podívat. Volba padla na výšlap na Elephant mountain (aneb Sloní horu), což je vrch vzdálený asi 15 minut cesty od mrakodrapu Taipei 101. Je to oblíbené místo pro místní obyvatele i zahraniční turisty, protože po dvacetiminutovém stoupání po schodech je všem odměnou úžasný výhled na Taipeiskou metropoli v celé její kráse, se Stojedničkou jako její jedinečnou dominantou (v angličtině se o ní mluví jako o One-o-one, v čínštině ji nazývají Yi-ling-yi).

Stromek po taiwansku

Naše zúčastnivší se čtveřice (já, Alča, Honza z Čech a Tamas z Maďarska) se ve 2 odpoledne bez problémů srazila, a autobusem číslo 1 dojela až přímo pod mrakodrap. Odtud už jsme se dle instrukcí vydali hledat začátek naší trasy. Po cestě jsme samozřejmě ještě stihli vyfotit mnoho fotek Stojedničky (člověku to prostě nedá, ta výška a mohutnost bere dech) a také toho, jakým způsobem si Taiwanci představují rezprezentativní vánoční stromeček (protože ač se tady Vánoce neslaví, tak stromky či vánoční osvětlení jsou tu běžnou praxí - ovšem turisté ze západu se často nestačí divit :-) ). Při cestě k Elephant mountain jsme také potkali tři spolužáky z NCCU, kteří mířili stejným směrem - všichni to byli Poláci, zdálo se tedy, že ten den si střední Evropa dala sraz právě na Sloní hoře (aby toho málo, tak jsme tam dokonce potkali i dva neznámé Čechy - bylo zvláštní jen tak najednou mezí vší tou čínskou hatmatilkou zaslechnou povědomou řeč).

Na skále na Elephant mountain

Hiking trail Elephant mountain nás přivítala kamenými slony a mírně nejasným začátkem - maličko jsme si zašli, než jsme se konečně dostali k pravému vstupu. Schodů bylo opět požehnaně, ovšem výhledu z vrcholu ve výši 183 m opravdu stál za to! Obešli jsme několik různých vyhlídek (jedna z nich už byla silně okupována taiwanskými fotografy a jejich stativy), udělaly snímky mrakodrapu ze všech možný i nemožných úhlů a pozic, a nakonec jsme si udělaly obligátní fotografie na kamenech, které jsou zřejmě nejoblíbenějším místem na Elephant mountain, protože je na nich příjemné posezení s neuvěřitelným výhledem. I při naší návštěvě už jich většina byla obsazená, a to jsme tam naštěstí nebyli o víkendu, to se prý situace rapidně zhoršuje. N a cestu zpět jsme se vydali po západu slunce (bohužel zapadalo za mraky, takže vlastně nebylo co fotit), když už se začalo kvapem stmívat. Díky tomu jsme si ještě 101čku prohlédnout už s nočním osvětlením - to se mimochodem každý den mění, v pátek byla klíčovou barvou modrá.