 |
| U oceánu |
O sobotní program se nám (stejně jako o nedávný výlet do národního parku Yangminshan) postaral spolužák Victor. Na jeho návrh jsme si v sobotu přivstali, abychom se k němu a jeho tátovi přidali na cyklo-výlet po pobřeží v blízkosti městečka Fulong (jde o stejné místo, kde jsme si v září užívaly pláž a surfování). Naše skupinka nadšenců čítala 7 lidí, já a Alča, Lucie ze Švýcarska, dva kluci z Německa plus Victor a pan Liu. Devadesátiminutovou cestu vlakem jsme vzhledem k jeho nacpanosti absolvovali vestoje (ke konci už to bylo dost únavné), ale když jsme se neuvěřitelně hustým davem návštěvníků a turistů vymotali z nádraží ve Fulongu, všechno už šlo jako po másle. Hned u nádraží jsme zamířili do půjčovny kol (nedělá se z toho žádná věda, pan Liu jim sice zapsal svoje iniciály, ale to bylo všechno, ani zaplatit dopředu jsme nemuseli, za 10 minut hotovo) - a s nafasovanými bicykly už jsme mohli směle vyrazit na náš dvacetikilometrový okruh.
 |
| Vzorová cyklo výstroj |
Mimo nás se pro stejnou sobotní aktivitu rozhodlo i plno dalších lidí, naštěstí se celkový počet příznivců cyklistiky přiměřeně roztáhl po celé trase, takže jsem nějaké omezení nepociťovala. Bylo ovšem často zajímavé pozorovat, jak si taiwanští obyvatelé představují ideální ustrojení či obutí na výlet na kole. Když jsem kousek od sebe spatřila skupinku lidí, z nichž jedna paní měla sandále na deseticentimetrovém klínu, druhá měla kozačky na podpatku, a doprovázel je pán ve společenských kalhotech s páskem a košilí, musela jsem si je vyfotit. Také pojetí svačiny či oběda se liší - já jsem si s sebou přivezla sendvič, většina místních si při jídlení pauze vytáhla "lunch-box", krabičku naplněnou rýží, masem, zeleninou či něčím podobným, a pomocí hůlek konzumovala - no prostě opět se ukazuje, že jiný kraj, jiný mrav.
 |
| Vlnobití |
V první části jsme projeli 2 kilometry dlouhým nepoužívaným tunelem, který byl vystavěn za doby japonské okupace, a na jeho konci už nás čekal pohled na oceán - a na obzoru se zjevil starý známý Turtle island (Želví ostrov, který jsme už obdivovali při výletu s hiking klubem). Pokračovali jsme dále, tentokrát už po cyklostezce vedoucí po pobřeží, a kochali jsme se vlnami tříštícími se o skály. Bohužel se při jedné zastávce přihodila nehoda, Victorovi se rozbila přehazovačka, a tak bylo nutné zavolat do půjčovny, aby mu přivezli kolo nové. Zatímco on a jeho otec čekali na místě, my jsme pokračovali dále, sraz jsme měli u majáku - ten se nám nějakým záhadným způsobem podařilo přejet, a tak jsme zastavili v nejbližší vesnici. Naštěstí jsme se zase vzájemně našli, a už lehce hladoví jsme se jali zdolat poslední kilometry. Zpátky ve Fulongu jsme se v restauraci najedli, vrátili a zaplatili naše dvoukolé oře (cena za celodenní vypůjčení v přepočtu 100 korun), a ve 3 jsme nasedli do zpátečního vlaku do Taipei. Ani v tomto spoji nebyla volná místa, a tak jsme se spokojili s posezením na zemi v uličce. Z Taipei Main Station už následovala klasická trasa metro-autobus až do kampusu. Výlet se vydařil, počasí bylo ideální, 20° a mírný větřík, hlavně bez deště - takových dní víc (ideálně pouze takové dny, a trocha slunce by taky neuškodila).
 |
| Někdo (my) jezdí na kole... |
 |
| ...někdo (my ne) v Lamborgini |
0 komentářů:
Okomentovat