Borneo /1/ - Orangutan aneb lesní muž

My všechny na letišti

Konečně jsme dočkaly - nadešel den D, pátek 4.listopadu, kdy nás čekal let na asijský ostrov Borneo, konkrétně na jeho malajskou část (protože polovina Bornea patří Malajsii, druhá Indonésii). Když píšu my, myslím tím skupiny sedmi holek - my tři z Česka, Sabrina a Stefanie z Německa, Stephanie z Holandska a Deb z USA. Mimo čas strávený dopravou jsme měly 4 dny čistého času na poznávání tohoto exotického ráje. Proto jsme se rozhodly se hned po příletu na letiště v Kota Kinabalu pokračovat dál, a vnitrostátním letadlem se posunout na východní stranu ostrova, do blízkosti města Sandakan. Tam je totiž známé centrum pro navrácení orangutanů do volné přírody.

Hostel v džungli

Cestování bylo poněkud dlouhé a únavné, ale vše vyšlo dle plánu, takže jsme v pátek kolem osmé večer s veškerou naší bagáží dorazily do našeho hostelu. Tím bylo úžasné dřevěné obydlí pro dvanáct lidí na kůlech, celý komplex budov (mimo naši ještě další bungalovy a chatky a společný pavilon se stoly a barem) se nacházel vlastně uprostřed džungle. Majitelka hostelu Nicky byla moc příjemná, po konzultaci s ní jsme se rozhodly sobotu strávit mezi orangutany v nedalekém centru Sepilok, v neděli se vypravit trošku dále za jinými opicemi, nechat se dovézt do města Sandakanu a odtud vzít expresní autobus zpět do Kota Kinabalu. Veškeré dopravní starosti za nás vyřešila sama Nicky, zamluvila a zakoupila nám lístky do exprestu, a domluvila nám i taxíky na nedělní cestu za opicemi - což bylo příjemné, rozhodně nám ušetřila mnoho starostí.

Lehátka s výhledem

Hamaky a závěsné koše

Vnitřek longhouse

Orangutani měli super pozice

Jak jsme domluvily, tak jsme i udělaly - v sobotu jsme se překonaly, o půl osmé už jsme byly připravené na snídani, abychom hned o půl devátý mohly být hostelovou dodávkou dovezeny do orangutanního centra Sepilok (největší svého druhu na světě). Tam se specializují na to, že piplají malé orangutany, starají se o ně, a snaží se o jejich návrat do volné přírody. Dvakrát denně (10:00 a 15:00) tu probíhá krmení, při kterém se orangutani dostaví na dřevěné plošiny, kde je zuřivě fotografují nadšení turisté (ani my jsme nebyly jiné :-)). Orangutanům ovšem byli turisté dost jedno, v klidu a pohodě si pochutnali na ovoci, někdy v napohled naprosto nepohodlných pozicích. Když už většina z nich zmizela zpět do džungle, přikradly se na plošinu i menší opičky, které velmi rychle zbaštily veškeré pozůstatky - pak už tu nebylo k videní nic moc zajímavého, tak jsme se rozhodly pauzu před druhým krmením vyplnit návštěvou v Rainforest discovery centru. Jinak pokud jde o název, tak orang-utan pochází z malajštiny, a překládá se jako "man of the forest", nebo-li lesní muž. Co také rozhodně zaujme je fakt, že orangutan má s člověkem společných 96,4% genetické informace - je pozoruhodné, co všechno způsobí rozdíl v necelých čtyřech procentech.

I na malé se dostalo

Věž u pralesních mostů

Rainforest discovery centrum je vzdělávací centrum, které nabízí různé aktivity. Je tu mnoho pralesních stezek s vyznačenými druhy rostlin i stromů, jednim z nich je i Sepilok Giant - na jeho objemutí je prý potřeba více než 10 dospělých lidí. Mimo stezek je tu také zahrada místních tropických rostlin - najdete orchideje (které ovšem zrovna neměly sezónu květu), kaktusy,  léčivé rostliny i hospodářské rostliny jako káva, vanilka nebo skořice (jako blázen jsem ke všemu zkoušela čichat, ale ani jedno z toho bych po vůni nebýt nápisu na cedulce nepoznala :-)). Nad určitým územím deštěného pralesa tu taky jsou natažené mostky, díky nimž je možné si prohlédnout džungli i z ptačí

Sepilok giant

perspektivy. Všechny tyto části jsme absolvovaly v dobrém čase, takže nám ještě zbyl čas na to si trošku zdvihnout adrenalin na závěsném mostě nataženým přes místní jezírko - ještě že měl po stranách zábradlí, i když vratké - jinach bychom totiž všechny bez výjimky po několika houpavých metrech skončily ve vodě. Pak už jsme opět pospíchaly zpět k orangutanům na odpolední krmení - bylo dost podobné prvnímu, ale tentokrát se dostavily také dvě samice s mláďaty - bylo úžasné, jak pevně se mrňata držely, když s nimi mamky šplhaly po laně z jednoho stromu na druhý.

List "decentních" rozměrů

Květina v detailu

Na mostě jsme si užily

Společenský prostor

Pak už jsme se patřičně unavené, lehce zapřášené a pořádně zpocené (v džungli je dost vlhko, a při třičetistupňových teplotách je to dost náročná kombinace) nasoukaly zpět do dodávky a nechaly se dovézt do hostelu, kde jsme hned obsadily veškeré sprchy. Čas do večeře jsme strávily většinou na venkovních hamakách (závěsné sítě) či dřevěných lehátkách, odkud jsme pozorovaly slunce zapadající za okolní džungli. Večeře se oproti naší objednávce na sedmou hodinu poněkud opozdila, v některých případech i o půl hodiny (v Malajsii se prostě nijak nespěchá, však ono se to nezblázní :-)) - ale nakonec jsme se dočkaly všechny, ještě jsme poseděly (některé se sklenicí čerstvého džusu, některé s plechovkou singapurského piva Tiger), ale celkem brzy jsme se vydaly do našeho "longhouse", kde už nás čekaly měkké matrace (pokaždé si hostelové matrace užívám, oproti kolejím je to úžasné poleženíčko, až se mi často vůbec neche vstávat :-)). Spánek nám ozvláštnily zvuky motliteb muslimů, které se k nám linuly z nedalekého městečka (další den byl totiž muslimský svátek).