Jíst se musí! /1/

Typické jídlo po taiwansku

Ač je to neuvěřitelné, 3 měsíce z asijského pobytu už jsou za mnou, za 2 měsíce touhle dobou už budu na cestě na letiště - čas v Asii ubíhá naprosto jiným tempem. No ale od rozjímání k podstatě článku - po těch 3 měsících už se konečně cítím dostatečně fundovaná, abych byla schopná nějak barvitěji, podrobněji a pokud možno pravdivě popsat téma velmi oblíbené, a to jídlo :-).

Italská kuchyně patří mezi dražší

Obecně by se dalo říct, že asijati rozhodně jedí rádi, což dokládá i neuvěřitelné množštví nejrůznějších restaurací, jídelen, fastfoodů, či jenom pouličních stánků (člověk by si až řekl, že se prostě všichni uživit nemůžou - no ale zdá se, že můžou). Ceny v různých zařízeních se mohou výrazně lišit, hodně nadprůměrně člověk zaplatí při návštěvě restaurace s evropským či americkým jídlem (oblíbené tu jsou zejména italské restaurace - ono od nudlí ke špagetám není tak daleko :-), případně nejrůznější burger-restaurace), a peněžka se samozřejmě prohne i když zatouží po večeři v nějakém luxusnějším podniku, zejména v centru. Pokud bych chtěla ceny přiblížit na příkladu jídelen z okolí kampusu, tak hotové jídlo se dá pořídit průměrně tak za 70 NTD (něco málo přes čtyřicet korun). Ale dají se pořídit i levnější pokrmy, pokud se člověk spokojí třeba s polévkou s nudlemi a vejcem, může to být třeba i za 30 NTD. Pokud jídlo je dražší než 100 NTD, osobně už ho povyšuju za dražší sortu.

Řízek s rýží, omáčkou, zeleninou a tofu

 

 

Teď už něco k samotnému složení - asi nikoho příliš nepřekvapí, že se tu převážně konzumuje rýže a nudle v několika (nepříliš mnoha) podobách. Příloha tvoří asi největší část porce na vašem talíři, je pak doplněna masem nebo vejcem, a většinou nějakou tepelně upravenou zeleninou, případně třeba kousky tofu. Maso se tu konzumuje vepřové, kuřecí, vepřové, a na většině míst se servírují také krevety. Ovšem nečekejte nic jako steak nebo plátek na přírodno, většinou se jedná o kousky dost různorodé kvality (opravdu libové maso je dost raritní), případně je plátek podávaný osmažený v podobě řízku. Většinou je vše přelité nějakou omáčkou, například kari nebo sladko-kyselou. Často jsou v jídelníčku jídla nazvaná jako "smažená

Nudle s krevetami v polévce

rýže" nebo "smažené nudle" - což naprosto vypovídá o konečné podobě pokrmu, je to dohromady osmažené maso, zelenina a příloha. Poměrně často se tu dá narazit na nejrůznější vaječné omelety - ty jsou také samozřejmě podávané s rýží, mohou být přelité sojovou omáčkou, nebo se k nim dá doobjednat nějaké další příslušenství - takhle jsem tu jednou měla dost zvláštní kombinaci ve složení rýže, omeleta, spařený salát a špagetová omáčka s mletým masem (ale už si zvykám, na začátku mi připadlo divné i dát si k řízku nebo rybě rýži, teď už je to pro mě klasika). Nudle se často konzumují jako polévka (z lístků se to často nedá úplně vydedukovat, takže se občas stane, že očekávám pouze nudle s masem a omáčkou a místo toho mi přinesou nudle a maso v polévce).

Lžíce někdy plastová...

Když přijdete to taiwanské restaurace, u každého stolu je lístek s názvy jídel (samozřejmě ve znacích :-) - ale často se dá požádat o anglické menu, i když výjimky se také najdou), vy si vyberete, do lístku napíšete čárku u vybraného pokrmu, a s vyplněnou objednávkou pokračujete ke kase. Tam se v 90% případů rovnou zaplatí, pouze v několika málo podnicích se oběd či večeře platí až při odchodu. Pokud se nejedná o nějakou lepší restauraci, pití si neobjednáváte (protože v menu vůbec není) - většinou je zadarmo k dispozici butel s čajem a papírové kelímky, konzumace není omezena (ovšem většinou je čaj dost přeslazený, takže jeden kelímek je až až), ale já většinou piju vodu z

...někdy kovová

vlastní lahve. Příborů se tu samozřejmě nedočkáte - jí se tu hůlkami, případně vám ještě někdy donesou lžici - opět dle restaurace, v levnějších jsou hůlky dřevěné, jednorázové a lžičky plastové, v těch dražších jsou hůlky kovové či plastové (ale já mám stejně nejradši právě dřevěné - jídlo z nich totiž neklouže :-)), a lžíce klasické. Používání hůlek bylo v prvních dnech či týdnech oříškem, ale čas už z nás udělal mistry, takže škody na oblečení způsobené pádem jídla už se mi skoro nestávají. To, že už jsem si na hůlky vážně zvykla, jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem bez problémů byla schopná je popadnout pouze jednou rukou (tedy nebylo třeba žádné štelování do správné polohy pomocí druhé ruky, jako tomu bylo na začátku :-)).

A jelikož jsem zjistila, že k tématu "jídlo, stravování, a podobé" bych ještě měla co říct (a není toho málo), pokračování bude (někdy časem) následovat.