I♥HK /4/ - Velký Buddha

Sotva jsme s v Hong Kongu trochu rozkoukali, už jsme se opět museli balit a připravovat k odjezdu. Pondělí bylo posledním dnem našeho zdejšího pobytu. Ovšem nehodlali jsme v posledních hodinách smutnit nad odjezdem, ale využít je aktivně - a to návštěvou místa Ngong Ping na Lantau Island, kde se nachází socha nazvaná Tian Tan Buddha, případně také Velký Buddha. Vypravili jsme se tam už s veškterou bagáží, abychom se poté už mohli přepravit rovnou na letiště. Díky perfetně fungujícímu metru, které propojuje všechny ostrovy Hong Kongu, nebyla doprava k Buddhovi žádný problém (zejémna, když jedna stanice metra se nacházela ani ne pět minut chůze od našeho hostelu).

Tian Tan Buddha

Na samotný vrchol Ngong Ping se dá dostat buď autobusem, nebo lanovkou - dlouho jsme se nerozmýšleli a zvolili jsme lanovku. Chtěli jsme se pokochat okolními kopci z ptačí perspektivy, nahrávalo nám počasí, které ani poslední den nezklamalo a svítilo ostošest. Ovšem než jsme mohli do prosklené kabinky nasednout, bylo nutné vystát si asi třičtvrtěhodinovou frontu (a to jsme tam byli v pondělí dopoledne, radši jsem si ani nepředstavovala, jak dlouho se musí čekat o víkendu). Ale dočkali jsme se, a 20 minutová cesta kabinkou neprve nad mořem, a poté nad kopci, rozhodně za čekání stála. Pak už se nám na horizontu zjevil samotný Buddha, a i na tu vzdálenost působil velmi majestátně. Je to jedna z pěti velkých soch Buddhy v Číně - tento konkrétní by měl být největším sedícím Buddhou, s výškou 34 metrů.

Kopíruju dévu

Sochu samotnou, kromě očekáváných mraků turistů, obklopuje šest menších bronzových soch takzvaných "dév" (devas v angličtině), které v natažených rukou Buddhovi nabízejí různé věci jako ovoce nebo květiny. Je třeba říct, že počasí bylo opravdu špičkové, na lavičce jsme si sedli, nastavovali tváře slunci, a bylo nám jednoduše blaze. Ovšem negativním aspektem krásného dne byl problém vyfotit samotného Buddhu - samozřejmě je postaven tak, že bylo nemožné pořídit snímek z čelního pohledu bez protisvětla. No ale brali jsme to jako menší (a snesitelnou) daň za modrou oblohu bez mráčku, určitě to byla mnohem lepší varianta než zataženo nebo nedejbože déšť. Mimo okouknutí Buddhy zvenku se dá za poplatek navštívit i vnitřek sochy, ale to jsme si nechali utéct, protože jsme od kamarádů slyšeli, že to za to nestojí.

Wisdom path

Pak jsme se ještě vydali po takzvané "stezce moudrosti" na kratší procházku, která skončila na místě, kde bylo do země zabodnuto množství kůlů, na kterých byly ve znacích napsané úryvky textu Heart Sutra. Mimo tuto stezku a samotného Buddhu je další turistickou atrakcí také kláštěr Po Lin monastery, který ovšem v době naší návštěvy procházel renovací a byl obložený lešením. Mimochodem, veškteré lešení v Hong Kongu, co jsme viděli, se dělá z bambusových tyčí - na pohled to působí lehce vratce, ale na druhou stranu to asi funguje, když se to používá v tak velkém rozsahu. Na cestě zpátky ke gondole jsme ještě obhlédli množství obchodů se suvenýry, nakoupili pohledy, vyfotili se ve vánici (jakýsi krámek se propagoval tím, že do vzduchu vypouštěl umělý sníh).

Sněží!

Před odjezdem na letiště jsme si ještě v blízkém outletovém centru dali vydatnou večeři, a stihli jsme i obhlédnout několik vánočních výprodejů. Pak už nezbývalo nic jiného než nasednout na autobus, a naposledy si užít pohledy na noční osvětlenou metropoli. Na letišti jsme absolvovali veškeré procedury bez větších problémů (tradičně nás čekal dlouhý had lidí čekajících na imigračním oddělení), svezli jsme se vlakem k našemu odletovému "gejtu" - ano, letiště v Hong Kongu je tak velké, že mezi jednotlivými odletovými halami (ne terminály, opravdu mezi halami) přepravuje cestující vlaková souprava - a pak už nás čekal pouze krátky let, cesta k univerzitě, a po půlnoci už jsme zase byli zpátky "doma".