Prosincové hlášení

Jak to tady máme s počasím

Něco málo ze zeměpisných statistik - Taiwan je ostrov nacházející se v Tichém oceánu (konkrétněji ho omývá Filipínské moře a Jihočínské moře). Přibližně středem ostrova prochází obratník Raka, na stejné zeměpisné šířce se mimo jiné nachází například Saudská Arábie, Egypt, Kuba, Mexiko, o kousek jižněji je třeba souostroví Hawaii. Po tomto výčtu asi nebude příliš překvapující, že jsem si svůj pobyt na tomto asijském ostrůvku představovala idylicky, slunce, koupání, opalování, možná sem tam nějaká dešťová sprcha...ale skutečnost se (naneštěstí :-)) ukázala být diametrálně odlišnou. Naše univerzita se nachází v Taipei, a Taipei je na severu ostrova - což je kamenem úrazu veškerých mých původních předpokladů.

Teplo vypadá jinak

Ukazuje se, že tvrzení "15° na Taiwanu může být mnohem horší než 0° v Čechách" není až tak daleko od pravdy, jak se by mohlo zdát. Když jsem ještě doma zkoumala průměrné taipeiské zimní teploty, zdálo se mi rozpětí prosincových teplo 20°-15° jako naprosto pohodové (upřímně jsem si nějak nepřipouštěla, že by se teploty k těm deklarovaným patnácti nějak častěji dostávaly). No, a už skoro dva týdny přesně tahle dolní hranice na teploměru opravdu je - když se k tomu přidaji obligátní celodenní přepršky a vítr, člověk aby se pomalu přemlouval, když se má vydat ven (třeba pro něco k jídlu). Asi největším problémem se ale ukazuje nepřítomnost jakéhokoli topení v budovách - každý pokoj na kolejích nebo učebna ve škole je vybavena klimatizací, ústřední topení už byste hledali těžko. Proto tenhle víkend teplota v našem pokoji klesla pod 20° na nepříliš uspokojivých 19° (a radši nechci přemýšlet, kam až se teplota dostane během dalšího měsíce :-)). Ale snažím se to brát sportovně, hojně využívám peřiny, vděčně chodím ven na teplé jídlo a večer si dávám dlouhou horkou sprchu. Asi nejvíc mě ale hřeje představa ledna, kdy se přesuneme do opravdu tropické Asie - tam už snad nebude hrozit, že bych začala uvažovat o koupi klapek na uši :-).

Jinak už asi tři týdny máme na koleji značné vylepšení - a to společnou ledničku. Ano, jednotné číslo je správně - jednu ledničku (alespoň že je dvoukřídlá) pro celou kolej, která má 8 pater, a v každém hrubým odhadem asi 50 pokojů po dvou lidech. Proto jsou na ledničce vylepeny pravidla pro její používání. Každý obyvatel koleje je oprávněn využít 2500 cm krychlových z objemu lednice. Dále nesmí mít potraviny uskladněny déle než pět dní, a aby se toto dalo dobře kotrolovat, je vždy nutné opatřit jídlo nálepkou se jménem, ID číslem, číslem pokojem, datem uskladnění a datem spotřeby. Ti, kteří nebudou pravidla dodržovat, budou potrestáni udělením trestných bodů (a za 10 trestných bodů je

člověk z koleje vyhozen). No, když jsme si s holkama všechna ta nařízení a opatření četly, nevěděly jsme, jestli si z nás třeba nestřílí - no, očividně ne :-). Opravdu jsem jednou večer narazila na slečnu, která celou lednici procházela a kontrolovala datumy, visačky a velikosti balíčků. Ovšem asi i kolejní radě došlo, že není v jejich moci to vše uhlídat - ale místo uvolnění režimu se na lednici objevil další papír - pokud nedojde ke zlepšení kázně ve využívání společné lednice, bude její provoz ke 20.prosinci ukončen. Těžko řict, jestli tato výzva zabere, ale pro jistotu už si opět na přítomnost lednice odvykám (několikrát jsem ji využila, ale po třech měsících, kdy k dispozici nebyla, už to případně zvládnu i do doby našeho odjezdu).


Mimo vše zmíněné pomalu finišuju s většinou předmětů, a už se moc těším, až už budou všechny projekty napsané a odprezentované - a pokud možno s celkovým hodnocením "prospěla" :-). Vše je tady trochu stížené tím, že práce je většinou skupinová - což je na jednu stranu zkušenost a má to něco do sebe, na druhou stranu psát patnáctistránkovou práci v pěti lidech mi připadne zvláštní - každý to totiž vidí z té své stránky, a dávat tyto všechny pohledy na věc dohromady pak bývá dost obtížné - no, ale budu se s tím holt muset nějak poprat, takže mi držte palce.