Jíst se musí! /2/

V minulém článku jsem nastínila základní obraz toho, jaké jsou tu možnosti stravování a jak samotná návštěva restaurace prakticky probíhá. Ale je tu i plno dalších informací, které se dají k tématu taiwanské jídlo a pití napsat - takže následuje pokračování, ve kterém se objeví téma snídaně a nejrůznějších druhů nápojů (alkoholických i nealkoholických), a cokoli dalšího, co mi v těchto souvislostech vytane na mysli.

Dan bing s kukuřicí

Snídaně se tu podává v nejrůznějších polo-stáncích, polo-restauracích (přesně se to definuje velmi těžko) - ty jsou otevřené většinou právě jen ráno/dopoledne, tedy po dobu snídaně, a jedno snídaňové okénko se nachází i ve studentské kantýně. Typická snídaně je vaječná omeleta (dan bing) s nejrůznějšími náplněmi (šunka, sýr, kukuřice, tuňák, rajčata...), párky či jiné uzeniny, toasty a sendviče rozličných náplní (vejce, salám, dýně, sladká brambora, rajče, ovoce, plátek masa, tuňák, často je to nakombinované dost neuvěřitelně), a v kantýně jsem dokonce viděla, jak jeden chlapec snídá špagety (ale to asi nebude úplně nejtypičtější). Na sladké snídaně tu moc nejsou, dá se objednat toast s nutelou či burákovým máslem, ale to bude asi tak všechno. A pokud někdo nemá dost rýže, může si objednat rýžové kongee, je to vlastně hodně řídká rýžová kaše (slaná), která se jí buď samotná, případné se do ní přidává zelenina, maso, nebo i vejce. Oblíbeným ranním nápojem je sójové mléko, které může být horké nebo s ledem, s cukrem nebo bez, dle libosti - ozkoušela jsem ho, a není to zrovna můj favorit (ale na rozdíl od klasického mléka bych neměla problém s jeho vypitím - chutná to rozhodně jinak :-)).

Ranní sendviče

Kantýna, okenko vzadu je snídaňové

Passion fruit tea with jelly

Když už jsem se dotkla nápojů, tak to trochu rozvedu. Číslem jedna je tu bez jakýchkoli pochybností čaj, v nejrůznějších podobách a úpravách. Jen na hlavní ulici u našeho kampusu se nachází minimálně 4 různé teashopy, tedy okénka, kde se mimo čaj dají zakoupit i další různé nápoje - džus, shake, káva, smoothie, většina z toho není problém. Čaj je možno dát si v čisté podobě (zelený, červný, červený), ale hitem je tu takzvaný "bubble milk tea", což je čas s mlékem, do kterého se přídavají želatinové kuličky. To tady vážně frčí, ale pro mě to není, vzhledem k mé nechuti k mléku. Ale protože Taiwanci jsou velcí příznivci želé a podobných mňamek, je možné si dát i jiné různé drinky právě s těmito kuličkami. Já už jsem měla třeba "passion fruit tea with jelly and nata" - byl to čaj napůl se šťávou z mučenky, a v tom byly kuličky a ještě jiný druh želé. Poznatky - je to velmi syté, skoro se tím dá nasimulovat oběd nebo večeře. Také je třeba podotknout, že až si někdy na Taiwanu budete dávat jakýkoli takovýhle drink, počítejte s tím, že i bez cukru to bude sladké (díky želé i dalším ingrediencím), takže při otázce "kolik cukru" doporučuju opatrnost (já jsem si dala 30% z normálního množství, a už to bylo skoro dost).

Pokud jde o nápoje alkoholické povahy, už to tak veselé není. Pivo se dá zakoupit víceméně pouze v plechu, lahvové jsem nějak nepostřehla. K dostání jsou místní značky jako Taiwan beer nebo Tsingtao, japonské pivo jako Asahi (ceny za 0,5l kolem 50NTD), a pak dražší Carlsberg nebo Heineken (výběr značek je trochu širší, ale podrobnější průzkum jsem nedělala). A pokud mluvím o zakoupení, myslím tím v obchodech, nikoli v hospodách - ty tady vlastně nejsou. Semtam (dost sporadicky, a rozhodně ne kolem našeho kampusu) se dá natrefit na bar (kde jsou ale ceny dost nadsazené, za sklenici většinou 100-150 NTD, tedy mezi 60-100 korunami). Dokud nám přálo počasí, nebyl takový problém si někde koupit plechovku a posedět venku, ale při současných teplotách už to moc dobře proveditelné není. Mimo pivo se dá narazit na víno, pokud jde o možnost koupě tvrdšího alkoholu, vím o vodce, v barech nalívají i tequillu nebo rum (takže předpokládám, že kdo hledá, tak je někde najde :-)). Místní taiwanský tvrdý alkohol se jmenuje "kaoliang", a vyrábí se destilací čiroku (něco jako obilí) - a dle mého je to hrozný patok :-). Vyzkoušela jsem 58 kaoliang (jinými slovy, 58% alkoholu), a i když jsem měla nalito pouze na dně a zbytek doplněný džusem, byla to stále síla.

V příštím jídelním článku se zase vrátím k potravinám a jejich nakupování, snad dojde i na místní ovoce a zeleninu a také na popis různých kuchyní, které už jsem tady ochutnala