Mikulášská party v Kaohsiungu

Kaohsiung z vyhlídky

V pátek v noci (no řekněme spíš v sobotu ráno :-)) jsem opět dobrovolně podstoupila martýrium několikahodinové ceste ve vymrzlém autobuse (vážně by mě zajímalo, jestli je ta klimatizace vážně tak nutná, když už je venku kolem 19°) - v jednu ráno v sobotu jsme s Alčou nasedly do autobusu společnosti U-Bus, který s námi vyrazil po východním pobřeží do pět hodin vzdáleného města na jihu Taiwanu, Kaohsiungu. Náš plán nahradit plnohodnotný spánek alespoň zdřímnutním při noční cestě se bohužel příliš nezdařil, zčásti kvůli nízké teplotě, zčásti kvůli řidiči s velkou zálibou při jízdě si prozpěvovat :-). Proto jsme v šest ráno vysedaly v cílové stanici poněkud mrtvé, a ani zdejší ranní počasí k probuzení příliš nevybízelo - poprchávalo, a teplota se příliš nelišila od taipeiských

pátečních 16°. Posnídaly jsme v nejbližším 7/11, a pak už se vydaly hledat metro, abychom se dostaly k hostelu, kde už většina účastníků české párty byla ubytována (my jsme se jako jedny z mála bohužel nemohly utrhnout už v pátek dopoledne). Vše vyšlo (překvapivé pro nás bylo, jak je všude v Kao mrtvo - i v 8 ráno jsme náhodné kolemjdoucí potkávaly pouze raritně, o naprostém klidu ve zdejším metru ani nemluvě), hostel se našel, spoluúčastníci se časem probudili, takže mohla nastat další část programu, o který se nám postaral místní student Tomáš.

Skútr grupa

V nedaleké půjčovně skútrů jsme si na den zapůjčili čtyři krasavce, pro každého jednu helmu (já opět dětskou velikost - jiné mi jsou prostě velké - takže tentokrát jsem celý den na hlavě nosila berušku), a mohli jsme vyrazit. Dokonce jsme dostali i slevu, protože Magdě při zkušební jízdě mírně ujela ruka na plynu a trošku najela do kolemjedoucího motorkáře - majitel půjčovny nejen, že jí koleno vydezinfikoval a zalepit, ale jako bolestné nám udělil i onu slevu - spíše jsme čekali, že nám skútry radši ani nepůjči, ale očividně se naše myšlení od taiwanského odlišuje :-). Bez dalších karamabolů už jsme se dostali až na vyhlídku nad město, kde už jsme se kochali perfektními panorámaty, a také šmolkově modrou oblohou a teplotou dostatečnou k jízdě v tričku. Právě díky oteplení jsme se rozhodli strávit oběd a odpoledne na pláži přiléhající k místní univerzitě (ano, místní univerzita se nachází hned na mořském břehu - záviděli jsme všichni do jednoho :-)). 

3.prosince na pláži

Na plánovaný windsurfing bohužel nebyly ty pravé podmínky, takže Tomáš bez okolků vymyslel náhradní variantu programu - zájemci si mohli vyzkoušet kajak ve variantě mono i duo, případně také mohli na tréninkové surfařské desce zkoušet chytat vlnu. Já jsem se do vln úplně nehnala, vzhledem k nedávné angíně - ale nakonec jsem se taky odhodlala, a vlnami jsme se trochu ošplouchnout nechala. V prosinci to pro mě bylo rozhodně poprvé, a něco do sebe to má. Když už se slunce začalo chýlit k západu, sesbírali jsme své sakypaky, a abychom využili zaplacených skútrů, vyjeli jsme se podívat na jedno z turisticky nejoblíbenější míst v Kaohsiungu, Lotus lake.

...hop!

Sun-yan Set University

Lotus lake je jezero obklopené několika úžasnými chrámy a památkami, mezi jinými Konfuciánský chrám, Pagody draka a tygra nebo socha taioistického boha. Z dračí pagody byl krásný pohled na celé jezero, a celé místo na nás dýchlo úžasnou asijskou atmosférou. Pak jsme se ještě posunuli kousek podél břehu k obrovité soše taoistického boha - taiwanská architektura mě stále překvapuje svou monumentálností. Místo popisu možná raději spíše přidám několik fotek, alespoň pro zběžnou představu.

Před sochou taoistického boha

Vlevo dračí, vpravo tygří pagoda

V dračí tlamě

Chuť domova

Další program už byl jasný - po nezbytné návštěvě místního Carrefouru, kde jsme si nakoupili potraviny a další propriety potřebné ke grilování (jako třeba gril a brikety :-)) už jsme se přesunuli rovnou k našemu hostelu, kde se Tomáš ujal role vrchního grilovače, a zanedlouho se k nám linula úžasná vůně silně připomínající české léto. Taiwanské párky byly dokonce bez tradiční nasládlosti, a společně s kyselými okurkami, toustovým chlebem a hořčicí to byl opravdu téměř gurmánský zážitek (minimálně pro mě :-)). Další místní Češi se dokonce pochlubili čerstvě upečenými bramboráky - no, nutno říct, že se po nich dost zaprášilo. Když se k tomu přidalo dobré bílé víno a kvalitní konverzace, určitě je netřeba zdůrazňovat, že celé večerní posezení se náramně vydařilo a trvalo až do ranních hodin. Jen neradi jsme se postupně odebírali do postelí, ale jelikož nás čekala poměrně náročná neděle, nedalo se svítit - ale mikulášská párty se rozhodně vyvedla nad očekávání.