Filipíny /2/ - Ostrovy Honda Bay & Emerald Playa

I když jsme si na sobotu dopřály desetihodinový spánek, ani tak nás budík před sedmou hodinou ranní nezastihl v příliš bujaré náladě - ale slunečné venkovní počasí už nás z postelí dostalo. Zanedlouho už jsme seděly v dodávce směřující k Honda Bay - to je záliv nedaleko od PP, odkud se vyjíždí na tzv. island hopping (za jeden den se pronajatou lodí podíváte na několik různých ostrovů, v našem případě to byly ostrovy 3). Asi se dá si vše zařídit samostatně, tedy pronajmout loď a zaplatit poplatky za vstupy na jednotlivé ostrovy - ale to se nám zdálo dost komplikované, takže jsme se rozhodly zúčastnit se tzv. package tour, u které se o všechny formality postará cestovní kancelář.

Přidat popisek

První zastávkou byl korálový útes u ostrova Panbatori (samotný ostrov jsme vlastně nenavštívily, do moře jsme vlézaly přímo z lodi). Jako další v pořadí následoval Snake Island (název má naštěstí pouze díky svému tvaru, nikoli podle typických zvířecích obyvatel). Tam už jsme si konečně užívaly té pravé představy tropického ostrova - jemný bílý písek, kokosové palmy, neuvěřitelně čisté moře o teplotě kafe - no krása. Pobyt na tomto ostrově byl ukončen obědem, kde byly k dispozici čerstvě grilované ryby, různá masa, krevety, a samozřejmě také nezbytná rýže. Poté už jsme zamířili na poslední ostrov na naší trase, Pandan Island. Tam byly kromě koupání v moři k dispozici i jiné aktivity jako masáž na pláži nebo jízda na banánu - ale nám ke štěstí úplně stačilo moře samotné. Dokonce jsme viděly (a vyfotily si) mořskou hvězdici o průměru aspoň 20 cm - největší, jakou jsem kdy viděla (chvíli jsme si dokonce nebyly jisté, jestli není pouze plastová :-)). Malá ochutnávka z fotek tady, více na rajčeti (viz odkaz v levém panelu).

Dozvuky Vánoc

Kotviště

Mořská hvězdice

Lodě kotvící u ostova

Pro někoho slunce až příliš

Stánek s místním ovocem

Bohužel čas byl neúprosný, takže jsme kolem třetí museli dát ostrovu sbohem, a nasednout zpět do lodi - ta nás zavezla zpět do Honda Bay, a čekající dodávka pak přímo do hostelu. Pak jsme se opět odvážně vrhly do džungle zdejší dopravy, s cílem najít kancelář, kde bychom si mohly zakoupit povolení na pondělní návštěvu podzemní řeky. Náš záměr se však nezdařil - ulici, kde se kancelář nacházet měla, jsme našly, ovšem tím to končilo - kancelář zřejmě změnila lokalitu, a nějak o tom zapomněla na internetu informovat. To nás upřímně příliš nepotěšilo. Underground river park, jak se celým jménem turistická destinace jmenuje, se nachází v Sabangu, městu asi 80 km vzdálenému do PP. Možnosti návštěvy řeky jsou 2 - buď si zaplatíte package tour za 1500 pesos (něco jako náš výled do Honda Bay, zahrnuje dopravu dodávkou, zařízení všech povolení a vstupné, oběd, a dopravu zpět), nebo můžete dobrodružně vyzkoušet místní autobus (120P za cestu) s tím, že ale povolení je třeba zařídit si předem (počet návštěvníků za den je omezen). Jelikož jsme ale právě to povolení neměly šanci si zařídit, musely jsme nakonec vzít zavděk package tour, kterou pro nás zařídil pan domácí. Na spravení nálady jsme si zašly na večeři na grilovaného tuňáka s rýží. Jako zákusek jsme si koupily tradiční mango, obhlédly jsme nějaké suvenýry, a protože další procházky zaprášeným městem nás nelákaly, vrátily jsme se to hostelu, kde jsme ještě příjemně poklábosily s novým hostem, Tobiasem z Finska.

Emerald Playa - foceno z moře

V neděli jsme si dali za cíl otestovat některou z pláži v blízkosti PP - neměly jsmě o nich, až na přibližnou lokaci, mnoho informací, takže jsme víceméně náhodně vybraly pláž Emerald Playa, asi 20 minut cesty od centra. Tricykl jsme stoply bez potíží, cenu usmlouvaly  z 250 na rozumných 100P, a po chvíli už jsme dorazili na místo. Ukázalo se, že Emerald Playa se nachází u hotelového rezortu, takže jako první jsme musely zaplatit poplatek za vstup, pak už nám v přístupu k moři nic nebránilo. No, až na tu skutečnost, že byla zrovna doba odlivu (který je na této pláži dost znatelný, jelikož je hodně mělká), takže može odkrylo asi stometrovou pláň, kterou bylo nutné překonat (aby to byla větší zábava, mohly jsme pozorovat stovky prchajících krabíků). Dno nezačalo klesat ani když jsme už vody dosáhly, nedošly jsme až k nejvzálenějším bójkám, ale jsem názoru, že vy ani tam voda více než do pasu nesahala. No bylo to prostě nečekané a překvapivé - člověk si pod popisem v brožurce "bílá písečná pláž vhodná ke koupání" představuje něco lehce jiného. No ale tak jsme aspoň měly čas si v chládku pod stromem na písku poležet, dohnat spánkový deficit, a zase je to jiná zkušenost, když se musíte položit na lokty, abyste se zcela ponořili do vody :-) (zase je třeba podotknout, že voda byla díky mělčině úžasně teplá).

Rodinný motocykl

Protože jsme ale časem už začaly pociťovat, že přes stinnou lokaci se začínáme podezřele zbarvovat do červena, ukončily jsme toto nekonvenční plážové ležení, a vydaly se zpět do PP. Tam jsme se nejprve sprchly, protože na nás nebyl úplně příjemný pohled (tentokrát studená voda ve sprše bodla, zjistila jsem, že vršek čela a ramena už jsou opálená asi trochu přesmíru). Pak jsme si v jedné z mnoha eatery daly hovězí s rýží (oproti Taiwanu se tu dost solí), a protože jsme neměly další plány, šly jsme obhlédnout zdejší katedrálu. Asi tam zrovna probíhala nějaká bohoslužba, nikdy jsem plnější kostel neviděla. Při trase jsme také pozorovaly a fotily kuriozity, zejména ty silniční. Je tu naprosto běžné, že na jedné motorce jede celá rodinka - tedy 2 rodiče a 2 děti (často jsou to ještě nemluvňata či batolata, takže je maminky musí držet v náručí) - ale jednou jsme zahlédly i motocykl, kde nejprve seděly 2 děti, pak máma, a aza ní ještě 2 další potomci - a to už byl vážně silný zážitek. Opět jsme se dostaly na mořskou promenádu, kde jsme si daly mangový shake (manga z Filipín jsou prostě

Eatery

bezkonkurenční), a pak už jsme se pomalu dostaly k hostelu. Pro večeři jsme si zašly do jídelny, a jako take-away si ji odnesly domů - a to ve 2 igelitových sáčcích (v jednom rýže, ve druhém v mém případě fazole mungo). Je škoda, že v PP není večer příliš moc co dělat, maximálně tak jít do nějakého baru (což je vzhledem k dopravě a neosvětleným menším uličkám mírně riskantní). Ale aspoň jsme měla šanci si popovídat s milým panem domácím, který ovládá devatero řemesel - byl zemědělcem, učitelem na VŠ, pracoval v bance, a na stará kolena si zařídil hostel.