San...er...yi...xin nian kuai le!

Týden mezi Vánocemi a Silvestrem jsem (bohužel) strávila povětšinou v pracovním módu - do posledního prosincového čtvrtka jsme museli odevzdat skupinovou práci, na které jsme ovšem začali pracovat teprve den před Štědrým dnem. Takže jsme to docela honili, ale nakonec se nám kupodivu povedlo projekt do přijatelné formy přivést včas, takže bezesná pracovní noc před deadlinem se naštěstí konat nemusela. A pak už mi nastaly poměrně zlaté časy - konečně jsem měla školu za sebou (i když prozatím nevím, jak jsem v jednotlivých předmětech dopadla), takže zbyl čas i na pohodu, klid a užívání si zaslouženého volna (konečně jsem se zase jednou dosytosti vyspala :-)).

Silvestr se přiblížil nečekaně rychle, naším plánem bylo se raději přes den do zásoby vyspat (to jsem až tak nepraktikovala, ale možná jsem bývala měla), a pak navečer vyrazit do centra města do ulic, odkud bude výhled na vyhlášený ohňostroj z mrakodrapu Taipei 101. Jak jsme řekli, tak jsme i udělali, a ve skupince několika lidí jsme asi po osmé vyrazili autobusem k Sun Yat-Sen Memorial Hall. Před tímto památníkem je obrovské prostranství a také dobrý výhled, takže není divu, že už v 9 hodin večer, kdy jsme tam dorazili, byl zdejší plac asi tak zpoloviny zaplněn nedočkavými Taiwanci. Naštěstí i na nás ještě zbyla pěkná místa, takže jsme následovali většinu, a prostě si kecli na zem (bylo štěstí, že nepršelo ani nebyla nijak strašná zima, 16° se při rozumném navrstvení oblečení dalo přežít bez problémů). Dobu zbývající do začátku samotného ohňostroje jsme prožili v příjemném povídání, popíjení, a vzpomínání na naše minulé silvestrovské zážitky. Když se přiblížila půlnoc, všichni jsme se zvedli, a čínsky od deseti k jedné jsme se propočítali až k Novému roku. V ten samý okamžik také nastal očekáváný ohňostroj, který byl opravud unikátní a intenzivní, ale na druhou stranu poměrně krátký - něco přes 3 minuty (je třeba víc, že jsem očekávala mnohem delší produkci).

Po skončení produkce se Taiwanci jednodně zvedli a spořádaně odešli vytvářet dlouhé fronty k nejbližším vchodům do metra. My jsme se také vydali s davem, ovšem nikoli do metra, ale k Presidential palace. To je, jak název napovídá, sídlo prezidenta, a každoročně tam na Nový rok ráno také probíhá slavnostní vyvěšení vlajky a zpívání státní hymny. Mělo to začínat v 5 hodin ráno, připadalo nám tedy, že by to mohlo stát za to udělat si noční procházku a na akt vyvěšení se podívat. Samotná cesta městem nám trvala necelé dvě hodiny, zbytek doby jsme čekali už před samotným palácem. Bohužel se ukázalo, že začátek není v 5, ale až v 6 - a ta poslední hodina, kdy jsme stáli v davu dalších nadšenců (většinu té doby člověk stál jen na jedné noze, a ještě ne na svojí), byla opravdu náročná. Sice jsme se nakonec dočkali, nejdříve se nám předvedli tradiční hudebníci a tanečníci, následovala vojenská přehlídka (něco na způsob naší spartakiády, ale v podání taiwanských vojáků), a konečně přišel na řadu prezident se svým proslovem. Dal pokyn, a všichni dohromady začali zpívat národní hymnu, současně také vlajka začala stoupat k nebi - tento okamžik měl rozhodně dobrou atmosféru, ale nevím, jestli to vyvážilo veškerou únavu předcházejících hodin :-). Ale přežili jsme, pak už jsme jen stopli nejbližší taxík, a nechali se dovézt zpátky do kampusu - ještě jsme si dali ranní danbing (jakási vaječná palačinka), a kolem osmé jsme vyčerpaní padli do postelí.