Čínština, počasí, opary, aneb týdenní hlášení

Vaječná palačinka s kukuřic

Další taiwanský týden jsme se s holkama rozhodly začít aktivně - a to pondělní návštěvou školního krytého bazénu. Jedna kamarádka z Taiwanu se totiž rozhodla, že by se ráda naučila plavat, tak jsme jí nabídly, že jí zkusíme předat něco ze svých plaveckých zkušeností. Samozřejmě jsme se na to nejdříve musely posilnit, a to v místní studentské jídelně, kde jsme si objednaly typické snídaňové menu, vaječnou palačinku s různými náplněmi, a k tomu milk tea (mléčný čaj). Po nákupu nezbytné plavecké čepičky, bez které se tu do krytých bazénů nikdy nesmí (naštěstí nebylo potřeba kupovat plavecké brýle, to bych si to plavání možná rozmyslela - ono i jen ta čepička vypadá na komkoliv dost směšně), jsme se vrhly do vody a snažily se Joby naučit, jak se udržet nad vodou, a něco málo z plaveckého stylu prsa. Všichni zúčastnění přežili v pohodě, Joby se odradit nenechala :-), příště tedy s parádou pokračujeme :-).
Tento týden také došlo ke změně počasí. Od pondělka je stále pod mrakem (což by nebylo nic nového, už se nám tu stalo, že slunce několik dní ani nevykouklo), ovšem naprosto nezvyklé je, že teploty klesly pod obvyklých 30°C. Pohybují se kolem 24°, a jelikož slunce nehřeje, a občas je docela silný vítr, musím říct, že mi tu občas poprvé od příjezdu bylo chladno! Vyměnila jsem tílka a šaty na ramínka za trička, a často jsem musela sahat i po další vrstvě (to jsem zvědavá, co budu dělat, až tady bude těch zimních 15° - asi mi vážně nezbyde nic jiného, než se odjet ohřát někam na Filipíny :-)). Ovšem naše buddy nás ujistily, že to není úplně typické, aby tu v záři bylo takové počasí, prý je to způsobeno tajfunem v Japonsku, a můžeme se těšit, že se zase znovu oteplí (už aby to bylo, ještě bych si letních věcí ráda užila :-)).

Pomocníci v boji proti oparům

Ale změna počasí, náročný víkend (bazén, pool party, surfování na pláži), naběhnutí školy i kurzu čínštiny (viz níže) způsobilo, že mi v úterý večer nebylo úplně dobře, měla jsem pocit teploty. Tak jsem zalehla, abych to vypotila a nemusela řešit návštěvu u doktora - dopadlo to tak, že jsem se ve středu probudila, a celý spodní ret jsem měla napuchlý - těžko říct, jestli to byl jeden velký opar, nebo několik menších vedle sebe. To mě samozřejmě nepotěšilo, mám sice s opary zkušenost a něco na ně jsem si i přivezla, ovšem na takovou nálož jsem připravená rozhodně nebyla (zhodnotila jsem to, že vypadám jako jamajský trumpetista). Zkoušela jsem se nejdříve vykurýrovat samoléčbou, koupila jsem si vitamíny, zázvor a citron na čaj, nějakou volně prodejnou mastičku - ale jelikož to nevypadalo na nějaké zlepšení, nakonec mě návštěva lékaře neminula. V pátek jsem zašla do místního zdravotníha centra hned naproti kampusu, kde mě překvapilo, jak paní doktorka krásně mluvila anglicky :-). Zhodnotila, že je to vážně opar, a předepsala mi mastičku (zkoušela jsem se ptát na antivirotika v prášcích, ale ta se zřejmě na Taiwanu nedělají). Takže teď pravidelně mažu, stále polykám béčko a další, piju zázvorový čaj, jím ovoce, a doufám, že brzo překlenu tu nejhorší část, a budu zase vypadat trochu k světu :-).

Tady probíhají kurzy čínštiny

Tento týden nám také konečně naběhly kurzy čínštiny. Ty jsou dobrovolné, platí se za ně poplatek 10000 dolarů, ovšem pokud máte dobrou docházku a určité procento úspěšnosti v testech, tak vám peníze po skončení kurzu vrátí (dle mého je to výborný motivační prvek, aby na to studenti nekašlali). Jelikož už něco z čínštiny umím, rozhodla jsem se pro kurz pro nezačátečníky - musela jsem tedy minulý týden absolvovat rozřazovací test. Ten byl poměrně vtipný - čekala jsem nějakou formu cvičení a doplňovaček se vzrůstající náročností, ovšem test byl koncipován jako půlstránkový text (pouze ve znacích), a k němu se vztahovaly otázky (též ve znacích). Jelikož znaků jsem si byla schopná trvale zapamatovat asi 20, všechno další umim pouze s pomocí fonetického přepisu (takzvaného pinyinu), tak jsem test odevzdala poměrně rychle - ono co taky dělat, když nerozumíte jediné otázce :-). Druhou částí rozřazení byl ústní pohovor - tam jsem se alespoň trochu chytla, sice mě dost zrazovala slabá slovní zásoba, ale i tak jsem snad nějak byla schopná ze sebe dostat, že jsem z Česka, studuju ekonomii, jsem na Taiwanu poprvé a že počasí je tu velmi slunečné :-).

Moje čínské jméno - Shi Lu Xi

Proto jsem tedy tento týden v úterý zamířila do hodiny úrovně 1-1 - je to ta nejzákladnější, sešlo se nás tam několik na podobné úrovni (tedy ústně či pinyinem něco zvládáme, ale se znaky je to podstatně horší). Vyučující je sympatická mladá Taiwanka, na které se mi líbí, že její hodiny mají řád a strukturu, rozdává dodatečné materiály, a taky nám na hodinách zakázala mluvit anglicky (je pak docela zajímavé pokládat otázky :-D). Vyzkoušela jsem si taky jednu hodinu v úrovni 1-2 - tam bych to myslím taky s trochu větším úsilím zvládala, ovšem vyučující této úrovně mi bohužel nesedla - byla hrozně rychlá jak v mluvě, tak v psaní znaků, a celkově se zdála taková mírně chaotická (sice velmi sympatickým způsobem, ale i tak to není to pravé ořechové). Takže zůstávám v kurzu 1-1, a doufám, že budeme postupovat rychle (sice to asi bude makačka, ale aspoň to je k něčemu), abych si konečně mohla třeba bez pomoci a v čínštině objednat jídlo :-).