Střípky z každodenního žití a bytí

Už se mi blíží 3-týdenní výročí pobytu na Taiwanu, takže na následujících řádcích trochu něco o tom, jak se tu s tím pomalu sžívám.

Moje kolej - JuangJing n.9

Bydlení na kolejích mi připadá naprosto v pohodě. I když se proslýchají určité nelichotivé zvěsti, je tu čisto, brouky ani jinou havěť jsem nepotkala (a snad ani nepotkám :-)), je tu k dispozici automat na teplou a studenou vodu, umístění hned v kampusu potěší, čili za tu cenu (6000 korun za 5 měsíců) naprosto vyhovující. Většina zahraničních studentů bydlí v takzvaném i-house, který se nachází asi pět minut pěšky od školy. I-house je poměrně novou záležitostí (funguje asi rok), ubytování tam je vpravdě luxusní, je tam recepce, která obyvatelům objedná taxík nebo pizzu :-) - ovšem tomu odpovídá i cena, která je za ubytování v dvoulůžkovém pokoji přibližně 5000 korun, ovšem za měsíc.

Páni mají smůlu :-)

K dispozici tu je místnost s pračkou i sušičkou - už jsem ji úspěšně dvakrát použila, aniž by se stal nějaký karambol, to se rozhodně počítá :-). Tento týden jsem také konečně dostala spolubydlící (moje původní spolubydlící měla být slečna z Holandska, ale nakonec se roozhodla bydlet jinde) - je to taiwanská rodačka Pei-hua. Je moc příjemná, jako hodně místních slečen působí dost plaše, pouze si spolu asi moc nepokecáme - její angličtina (zejména mluvená) má bohužel dost velké mezery. A jinak ještě perlička - na naší koleji jsou pánské návštěvy po páté hodině zakázány, před pátou jsou možné, ovšem každý návštěvník dostane neonovou vestičku, kterou musí mít celou dobu na sobě (co kdyby si ho někdo spletl s dívkou, že :-)).
Zajímavostí bydlení na kolejích je starost o odpadky - na každém patře jsou kontejnery na tříděný odpad (papír, plast, tetrapak, plech). Co se do těchto kategorií ale nenapasuje, to si musí každý vyhodit do koše/tašky u sebe v pokoji, a vyčkat s vyhozením až do příjezdu odpadkového vozu. Ten u kolejí zastavuje dvakrát denně, a aby obyvatelé věděli, že je tu, ohlašuje se jeho příjezd melodií - kdo by si tipnul tuhle? :-)

 

Takto to s odpadky chodí po celém městě - už se nám několikrát stalo, že jsme potkali na ulici stepující Taiwance, kterak s pytli čekají na příjezd žlutého vozu. Odpadková politika je tu prostě jiná - něco takového, jako je veřejný odpadkový koš, je tu raritou (stane se, že člověk potřebuje vyhodit například šlupku od banánu, ale ani po přejití třech bloků není kam) - přesto je v ulicích čisto a uklizeno (asi to bude způsobeno taiwanskou posedlostí nejrůznějšími pravidly a jejich dodržováním).

Mix v krabičce

Asi jediné, co na koleji opravdu postrádám, je lednička (potažmo i kuchyňka) - člověk si nemůže nakoupit nic víc, než co zvládne do druhého dne zkonzumovat (pokud se jedna o zkazitelné potraviny). Místo na uvaření bych asi uvítala, ale je pravda, že člověk se tu může najíst opravdu za levný peníz, takže by stejně asi nebyla často využívaná. Kupříkladu my jsme tento týden objevily další bufet (pultík se spoustou nejrůznějších druhů jídel - masitých, zeleninových, tofu, vejce, ryby, nudle - výběr je opravdu široky, a pokaždé obměněný), kde jsem za jednu plnou krabičku jídla a misku rýže zaplatila nejvýše 40 korun.
Když už se zmiňuju o jídle, už od začátku svého pobytu tady se snažím objevit obyčejný bílý jogurt bez příchutě (poslední roky moje každodenní snídaně). Nutno říct, že prozatím jsem úspěšná nebyla - s výběrem jogurtů celkově je to tu horší, a když už někde objevím bílý jogurt, vždy chutná sladce (a vyzkoušela už jsem jich alespoň 6 druhů :-)). Ale už jsem si našla přiměřenou snídaňovou náhradu, instatní ovesnou kaši a ovesné vločky - s horkou vodou a ovocem je to vyhovující :-). Taky třeba šunka nebo sýr jsou tady nedostatkovým zbožím (když už se objeví, tak cena mě většinou odrazí :-)) - zato se tu dají koupit asi pětikilové pytle rýže, nudle mnoha tvarů, velikostí a barev, sója ve všech podobách...zkrátka i pouhý nákup se často stane dobrodružstvím :-).

Malé pytlíčky ve velkých pytlích

Postřehla jsem také, že taiwanci mají hroznou zálibu v balení potravin - koupila jsem si velké balení kulatých sušenek - ale nestačí jen vnější balení, sušenky jsou ještě zvlášť baleny po dvou do menších pytlíčků. A velké balení všeho by se taky dalo nazvat typickým rysem taiwanských obchodů - to se týká všeho, kosmetiky (šampóny, sprcháče, tělová mléka - vše většinou v půllitrových i větších baleních), jídla (už jsem se zmiňovala o pytlech s rýží, ale platí to i pro různé sušenky, čaje, slaninu), ovoce (není zabaleno, ale většinou mají obchodníci nápisy jako 6 kusů/xxx dolarů apod). To je určitě výhodné při nakupování pro rodinu, ale pro studenty, co jsou tu na jeden semestr a nemají ledničku :-), je to občas trochu na škodu věci.

Knihovna

Tento týden také naplno začala škola - projevilo se to zejména tím, že kolem dvanácté je naprosto nemožné najít při obědě místo k sezení :-) (všude je to nacpané, a často se stojí i fronty před dveřmi restaurací). Proto už jsme dvakrát obědvali z krabiček na lavičkách - doufám, že alespoň o víkendu se to tu trochu uklidní :-). Pro mě znamenal tento týden úvodní hodiny tří zbývajích předmětů - souhrně můžu říct, že většinou se zdají být zajímavé, ale určitě budou náročné na čas i práci. Na všech je požadována skupinová práce - ať už je to analýza, případová studie, prezentace, nebo třeba vše dohromady :-). Ale klasické zkoušky by tu být neměly, člověk dostane ohodnocení podle skupinové práce, podle docházky (ano, tady se na docházku bohužel dbá :-)), podle aktivity při hodinách, někde jsou i další požadavky. Dva z učitelů tu začali svou hodinu tím, že nám převyprávěli svůj studijní a profesní životopis - s tím jsem se nikdy nesetkala, ale připadlo mi to dobré, člověk alespoň ví, s kým má tu čest.

Přehlídka klubů

Celý týden tu také probíhal takzvaný student´s fair - což je vlastně přehlídka všech zájmových studentských klubů, co tu na univerzitě jsou. Některé jsou poměrně klasické, jako třeba fotoklub, různá sportovní a taneční uskupení, bojová umění, orchestr. Ale plno jich bylo překvapivých - klub deskových her, airsoftu, popíjení kávy, nebo míchání alkoholických nápojů :-). My jsme se zapsaly do hiking klubu (měl by pořádat za semestr nějaké výlety, kratší i delší), biking klubu (kola se tu dají pronajmout, někam se vyráží prý skoro každý víkend - takže možná uvidím Taipei z pohledu cyklisty), a i do klubu mixování alkoholických nápojů (i když to spíše z recese a zájmu vidět, o co vlastně jde :-).

Sluncem ozářená promenáda v kampusu

Počasí je tu posledních 14 dní poměrně stabilní, deštník jsem musela vytakovat asi dvakrát - jinak je většinou slunečno, občas oblačno. Svítící slunce má své výhody, vlhkost vzduchu je poslední dobou nízká, ovšem celkově pocitově hodně ztěžuje venkovní pohyb (vždy, když se schová za mrak, je okamžitě mnohem přijatelněji). Teploty se ve dne pohybují nad 30°C, v noci je to kolem 24°C. Do jisté míry už jsem si na to zvykla (první dny mě při odchodu z klimatizovaných prostor venkovní vzduch vždy doslova udeřil :-)), ovšem svou roli určitě hraje i menší vlkost posledních dnů, a zřejmě se velmi pomalu, ale jistě teplota snižuje (už se těším na říjen, to už by se teplo mohlo stát i příjemným :-)).