Všechny chutě Danshui

Promenáda v Danshui

V sobotu jsme se s Alčou rozhodly využít pozvání mé spolužačky z čínštiny, Adeline z Francie, a ještě spolu s
další francouzskou Celine jsme se hned ráno vydaly na konečnou červené linky metra, do Danshui. To je menší městečko na okraji Taipei, které je proslulé krásnou promenádou podél pobřeží, denními i nočními trhy, a mnoha dalšími věcmi. My jsme měly štěstí, že Adeline měla domluveno, že nás městem provede její taiwanská kamarádka Hillary (která si k tomu přizvala i další místní kamarády, dva z nich byli přímo z Danshui, což se ukázalo jako velká výhra).

Tomu se říká pořádná zmrzka

Nejprve jsme se pouze v dámské společnosti vydaly na procházku podél pobřeží, obdivovaly jsme výhledy přes záliv na Bali (pouze shoda jmen, nejedná se o onen proslulý indonéský ostrov - škoda :-)), a samozřejmě jsme také okukovaly místní stánky. Já jsem si nenechala ujít zmrzlinu, která se tu dělá opravdu obrovská - na výšku mohla mít tak 20 čísel, a to jsem si objednala pouze malou (kdybych si dala tu větší, určitě bych jí při své šikovnosti měla zanedlouho na tričku :-)). Ona i ta malá mi dala docela zabrat, příchuť měla mangovou v kombinaci se sladkou bramborou, a nejvíce mě asi dostala cena - v přepočtu celých 6 korun!

Želví formace

Dál se naše kroky ubíraly k pevnosti Fort Santo Domingo, kterou tu postavili španělští dobyvatelé před 400 lety. Bylo to sídlo španělské konzula, nyní už se v prostorách pevnosti nachází historické muzeum. Hned kousek od pevnosti se nachází univerzita, v jejímž parčíku jsme si sedly, abychom si odpočaly a počkaly na naše další průvodce, místní kluky. Mezitím jsme se kochaly úpravou parku a také jezírkem, kde bylo téměř až přeželvováno - želvy malé i velké na nás z vody zvědavě pokukovaly, případně si vyhřívaly krunýře na kamenech. Když dorazil i zbytek

Specialita Danshui - A-gei

našich průvodců, byl akorát tak čas na oběd - na ten nás kluci zatáhli do vyhlášené jídelny (ta fronta u vchodu rozhodně svědčila o tom, že oblíbená je :-)). Chtěli nám totiž představit místní specialitu nazvanou A-gei - je to vlastně určitý druh tofu, to je rozválené na plát, ze kterého se vytvoří váleček, který se poté plní skleněnými nudlemi, a celé jídlo se přelívá zvláštní omáčkou (nejvíce bych ji přirovnala k rajčatové). Bylo to rozhodně velmi neobvyklé, největší problém byl, jak se vlastně dovnitř toho válečku dostat, když máte pouze hůlky a plastovou lžíci :-) - ale nakonec se zadařilo, a musím říct, že mi chutnalo.

Výhled z Bali

Poté jsme se s plnými břichy vydali opět k molu, kde jsme se nalodili na loď směrem k protějšímu břehu, který nese název Bali. Tam jsme se opět prošli po promenádě, dali si úžasný melounový drink, a kochali jsme se krásnými výhledy přes vodu. Naše další cesta vedla nejprve opět lodí, a pak autobusem k místu pojmenovanému Fisherman´s Wharf, kde jsme přešli přes most Lover´s bridge, a krátce okoukli místní přístaviště. Jeden klučina nám tvrdil, že když si zamilovaný pár udělá výlet na "most milenců", tak se brzy rozejde - nejspíš se z nás dělal legraci, ale tvářil se u toho velice vážně :-). Opět lodí jsme se dostali na původní městskou promenádu,

Smažené dobroty (uprostřed hotdog :-))

kde už se začali rojit stánkaři (což značilo počátek night marketu), kteří prodávali nejrůznější smažené pochutiny a další (často nepopsatelné) druhy jídel i pití. Holky šly do opečené sépie, já jsem si dala bramboru spirálovitě nasazenou na špejli. Nakonec jsme si ještě daly další mňamky na špejli, tři kousky za 50 dolarů, a navzájem jsme se zaujetím ochutnávaly. Všechno to bylo určitě hrozně nezdravé, smažené a slané, ale většinou moc dobré - byly tam nějaké rybí kousky, párek v těstíčku, pasta ze sladkých brambor, bramborová placička...To už jsme se začaly cítit dost plně, ale přece jen jsme se

Dezert po taiwansku

ještě nechaly přesvědčit na dezert - opět typický taiwanský, a opět se těžko popisuje :-). Byla to sladká polévka s ledem, ve které plavaly kousky sladké bílé hmoty, konzistencí podobné pudinku (pak jsem si dohledala, že to bylo opět nějaké zvláštní tofu), a na to se dávají různé přísady - já jsem si dala navrch červené fazole, holky byly umírněnější, a zvolily oříšky. Opět, byla to chuť naprosto nezvyklá, ale nikoli nepříjemá :-). Posledním jídlením zážitkem pak byly takzvaná "iron eggs". Jedná se o vajíčka, která se vaří ve speciálním odvaru, pak se ještě dále různě upravují - takže nakonec se scvrknou asi na třetinu původní velikosti, a zejména

Iron eggs

jejich barva dozná proměny - jsou totiž hnědá až černá. Trošku jsem se bála, když jsem je viděla, ale pak jsem odvážně ochutnala - a kupodivu to chutnalo jako vejce :-), možná bylo pouze trochu gumové. Pak už se ale nachýlil čas, a tak jsme se s Alenou s milými průvodci rozloučily, a vydaly se na zpáteční cestu. Potřebovaly jsme se totiž trochu vyspat na nedělní výlet se školním turistickým klubem (a udělaly jsme dobře, výlet stál za to, ale dal nám zabrat - více v příštím článku :-)).

Fort San Domingo

Panorámata

Jedna hromadná

Lover´s bridge

Společně v jídelně

Bramborová spirála