Geopark Yehliu - druhý pokus

Geologický park Yehliu

Páteční dny tu většinou probíhají poněkud lenivě, jelikož školu mám až večer od sedmi do deseti, čili na víkend se odjet ještě nedá, a ráno si trošku přispat člověka poměrně láká :-). Nicméně jsme se rozhodli učinit tomu přítrž, takže jsem nekřesťansky brzy vstali, a už podruhé tento měsíc se vydali na trasu Taipei-Yehliu. Ráno to nevypadalo úplně růžově, přes noc poměrně hustě pršelo,

Mushroom rocks

a předpovědi (kterým se ovšem nedá moc věřit, jak znovu a znovu zjišťuji) nezněly nejpozitivněji - v oblasti, kde se geopark nachází, byla pravděpodobnost srážek uvedena mezi 50% - 60%. Ovšem protože v sedm ráno se déšť nekonal, rozhodli jsme se to risknout - v ryze českém složení já, Alča, Alča, a jako mužský element se přidal Honza. Pozitivní bylo, že už jsme přesně věděli, odkud jede autobus, na které zastávce vystoupit i jak se dostat do samotného parku, takže o půl desáté už jsme si kupovali vstupenky (pro studenty 25NTD, tedy asi 15 korun - kam se za to podíváme u nás?).

Na vyhlídce

A jak si na fotkách můžete všimnout, předpověď opravdu nebyla zcela přesná - lépe řečeno byla úplně mylná, bylo totiž krásně, teplo až horko, slunečno - prostě ideální stav. Samotný park byl krásný, nejrůznější mořem tvarované skály a další kamenné útvary všech možných i nemožných tvarů. A pokud se nám tu líbilo i při minulé návštěvě, kdy se všichni čerti ženili, tak při pěkném počasí je to ještě mnohokrát lepší. Samozřejmě tu byly i davy turistů, které zřejmě už od časného rána navážely autobusy, a pro mnohé z nich jsme byli, jakožto cizinci, skoro větší autrakcí než samotné skály. Mnohokrát jsme byli požádáni, jestli bychom se s někým nemohli vyfotit, jednou jsem museli málem utéct - potkala nás asi desetičlenná skupina číňanů, a každý z nich se s námi chtěl vyfotit sólově - po pěti fotkách už nám začaly úsměvy ve tváři tuhnout.

Všimněte si červené čáry

Jako už klasicky se tu projevila také typická taiwanská vlastnost, a to (občas dost přehnaná) starost o všeobecnou bezpečnost. Na skalách byl namalován červený pruh, za který nebylo dovoleno vstupovat - pokud jste výstrahy nedbali, okamžitě vás jeden z procházejích zaměstanců parku píšťalkou vykázal do patřičné vzdálenosti. To by možná bylo odůvodnitelné, ovšem to, proč se červená linie nacházela v některých místech asi 15 metrů od pobřeží, už příliš ne :-). Honza také málem způsobil skupinový infarkt třídě taiwanských dětí na výletě. Vylezl kvůli fotografii na jeden skalní útvar, ovšem vteřinu nato už se začal ozývat vyděšený a pohoršený křik, děti byly tímto nestandardním NEDOVOLENÝM chováním naprosto ohromeny, pořád na nás ukazovaly a už jsme se málem báli, aby nás nezačaly lynčovat.

Skály a šmoulově modro

 Tak jsme se raději přesunuli po pobřeží do další části parku - překvapilo nás, že oproti davům v předchozí části tu bylo naprosto liduprázdno (zřejmě to bylo způsobeno tím, že do této půlky parku se dalo dostat pouze zdoláním schodů - pro mnoho už by to asi bylo aktivity příliš :-)). Zato bylo pobřeží obsazeno mnoha rybáři s těmi největšími pruty, jaké jsem kdy viděla - odhadem to tipuju tak na 3-4 metry délky. Cesta zpět ke vstupu vedla přes oblast pozorování ptáků, kde byli pro změnu k vidění fotografové a kameramani s takovým vybavením, že by se za něj asi dalo pořídit nějaké menší auto. Před odchodem z parku jsme si ještě vystáli frontu na nejznámější skalní útvar, Královninu hlavu, každý jsme se s ní vyfotil, a pak jsme spokojeně Yehliu opustili. Rozhodně se nám ranní vstávání vyplatilo, celý den byl bez mráčku (obrazně i doslova) - teď jen doufat, že i všechny další výlety proběhnou stejně :-).

Výskokové fotky jsou IN

Jak se fotit při slunci bez mžourání

Naše česká skvadra

Lůca na skále