 |
| Občas výhled i byl |
Ranní vstávání mě prostě baví - jak jinak si vysvětlit, že jsem kromě pátku i v sobotu dobrovolně podstoupila buzení v 6 ráno? No, spíš to bude tím, že si nechci kvůli nějakému nepodstatnému spánku :-D nechat utéci zajímavé věci - jako třeba sobotní výšlap na Mt. Datun v Národním parku Yangmingshan, který zorganizoval spolužák Victor. V kampusu se k nám čtyřem z kolejí (já, obě Aleny a Sebastian z Peru) přidalo ještě několik dalších výměnných studentů, co bydlí v international house, a společně jsme se vydali na místo konečného srazu, na hlavní nádraží. Tady se naše skupinka rozrostla ještě o několik lidí, a v celkovém počtu přibližně 15 nadšenců jsme vzali autobus, který nás za hodinku dovezl k začátku naší trasy.
 |
| Místní obyvatelé |
Počasí nebylo zrovna tropické, po okolních kopcích se převalovala mlha, a foukal poměrně silný a studený vítr (aspoň jsme měli motivaci pořádně do toho šlápnout, abychom se trochu zahřáli :-)). Po pár set metrech po silnici přišla opět stará dobrá taiwanská klasika - schody.
 |
| Porost je tu pořádný |
Celých 900 metrů stoupání nám opravdu krev v žilách rozproudilo, a povedlo se nám ulovit i několik pěkných panoramat, ještě se sluncem a bez mlhy. Zato na vršku už se výhledy nekonaly, mlha si z nás udělala dobrý den a moře v dáli jsme si tedy mohli jen představovat. Pokračovali jsme dál porostem, který mohl být tak 2-3 metry vysoký, a na jednom odpočívadle jsme potkali početnou rodinku toulavých retrívrů - škoda, že se nechtěli nechat pohladit, zvlášť ta štěňátka byla prostě rozkošná.
 |
| Naše skupina na mostě |
Vzhledem k neustálé přítomnosti mlhy jsme se rozhodli pro sestup do nižších poloh, kde na nás čekalo slunce, které nám prohřálo mírně vymrzlé kosti. U jezírka (ve kterém mimo ryb plavala také mrtvá žába :-)), kde se zrovna konalo jakési setkání budhistů, nebo něco podobného, jsme si na mostě udělali skupinovou fotografii, a pokračovali směrem na Beitou (jedna ze stanic červené linky metra). Pro změnu nás tedy čekalo velké množství schodů dolů, a ani to není zrovna výhra - kolena a kotníky tím trpí dost (o dalších partiích ani nemluvě - už vidím, jak
 |
| Dveře, kterým chybí dům |
příští dva dny budu při jakýchkoli schodech úpět :-)). Po cestě mě pobavily dveře s koulí, které jakoby mimoděk byly postaveny uprostřed džungle, kterou jsme procházeli - vypadalo to, jako by někdo dveře postavil, ale na dům okolo nich jaksi zapomněl. Bez nehod jsme došli k zastávce autobusu, který nás dovezl ke stanici metra v Beitou, odkud už jsme pokračovali rovnou domů. Výlet považuji za velmi vydařený, park Yangmingshan je krásný, a jeho výhodou je také umístění hned na severu Taipeie - takže myslím, že se tam během našeho pobytu ještě někdy podíváme.
0 komentářů:
Okomentovat