Občas se nestačím divit

Budova college of commerce

Minulý týden mě přesvědčil o tom, že na zdejší univerzitě je všechno možné. Začalo to mou úterní hodinou mezinárodních investic. Učitel po vstupu do třídy požádal jednoho spolužáka, zda by mu mohl do nedalekého McDonaldu skočit pro jakousi jeho objednávku. Chlapec se tedy zvedl a odešel, po deseti minutách se vrátil asi se třemi plnými papírovými pytlíky označenými typickým M. To by ještě možná nebylo tak zvláštní, ovšem když potom dva tyhle pytlíky vyučující poslal mezi nás, ať si nabídneme - to už se vážně jen tak někde nezažije. Všichni jsme na sebe mírně nevěřícně koukali, když jsme ze sáčků tahali horké smažené bramborové placičky, povzbuzování profesorem, ať se neostýcháme, že jich je tam dost.


Následně jsme se dozvěděli, že pět našich domácích úkolů sice má v sylabu kurzu uvedeny termíny pro odevzdání, ale že se jimi nemáme řídit - když prý je odevzdáme dříve, než odjedeme, tak mu to stačí. Na druhou stranu, první hodinu nám řekl, že z těchto pěti mu stačí odevzdat pouze tři, o čem už teď nepadla ani zmínka - zřejmě změna názoru :-). Také jaksi mimochodem zmínil, že kdybychom nechtěli vypracovávat midterm (množství příkladů a otázek k domácímu vypracování), že mu místo toho můžeme napsat práci týkající se mezinárodních investic (na otázku ohledně minimálního obsahu nám bylo odpovězeno, že maximálně deset stránek :-)). Ovšem nejsem si jistá, jestli si to do pololetí opět nerozmyslí nebo nezapomene - asi bude zřejmě jistější vypracovat onen midterm :-).

Nejvíc z míry mě ovšem vyvedly páteční ziskové modely. Jedním požadavkem na úspěšné zakončení tohoto předmětu je skupinová prezentace 3-4 různých firem, rozebrání jejich rozvahy, výsledovky apod. Skupiny už jsme si vytvořili na začátku semestru, ovšem jedna spolustudentka tam asi při úvodní hodině nebyla, a když se pana profesora neprozřetelně zeptala, jak že to se závěrečnou prezentací je - vedlo to k hodinu a půl dlouhé pauze ve výkladu. Nejprve se opět pro velký úspěch řešily jednotlivé skupiny (původně nás bylo 8 skupin, ale najednou nám bylo řečeno, že jich má být pouze 6 - nakonec se nám povedlo ho přesvědčit k ponechání původního počtu). Vedlo to ovšem k diskuzi o přesunu několika přednášek na jiný termín. Učitel totiž dva pátky v listopadu vyučuje na univerzitě v Číně, takže nám bez varování oznámil, že si ty hodiny budeme muset nahradit v jiném termínu. Pak asi 20 minut vyhlašoval jedno datum za druhým a ptal se, jestli skupina 30 lidí! má v onen termín volno (no zmatek a blázinec na druhou). Nakonec se dva páteční večery přesunuly na dva listopadové pondělní večery - naneštěstí pro nás, na jeden z nich už jsme si koupily letenky do Malajsie. Takhle nečekaně zmeškáme kvůli jednomu výletu hned dvě přednášky (s jednou jsme počítaly, ale kdo mohl tušit, že dojde k přesunu hodiny i na pondělí) - což je vzhledem k tomu, že povolené jsou maximálně 4 absence za semestr, poměrně nepříjemné. Ať už říkáme o školách v Čechách cokoli, nic podobného se mi ještě za 4 roky studia na vysoké škole nestalo - kdyby nám alespoň o těch přesunech řekl hned na začátku semestru, začít to řešit po dvou měsících je dost zvláštní.

Jako bonus na odlehčení bych na konec zmínila zajímavost našeho kampusu. Po areálu se tady totiž potulují tlupy pouličních psů - naštěstí pro nás jsou neškodní, dokonce ani nežebrají, ale občas opravdu pobaví, kde všude se nachází.