Borneo /3/ - KK, pláže a mešita

Po dvou dnech strávených v malajské džungli nás ve zbytku pobytu na Borneu čekal pohodový čas strávený na plážích na ostrůvcích poblíž města Kota Kinabalu. V pondělí to byl ostrov Manukan, největší z trojice ostrovů, na které z místního přístavu jezdí. Protože kolem desáté, kdy jsme se do přístavu dostaly, to s počasím nevypadalo zrovna dvakrát vesele, tak jsme se rozdělily - obě Stephanie s Deb se rozhodly raději vydat na městskou túru, my české holky se Sabrinou jsme se rozhodly být optimistkami, a i přes zamračenou oblohu jsme nasedly do připraveného člunu, abychom se asi za 15 minut vylodily na vybraném ostrově. Cesta sama o sobě byla zážitkem, díky velkým vlnám jsme se občas cítily jako na lochnesce nebo jiné zábavní atrakci (a ani jsme za to nemusely platit :-)).

Mořské pózování

Ostrov byl opravdu exotika sama - dřevěné molo, palmy různých druhů, měkký bílý písek, průzračné moře - no pohádka, co mám povídat :-). Nenechaly jsme se dlouho pobízet, popadly jsme zapůjčené brýle a šnorchly a vrhly jsme se do vln. Byly tu poměrně pěkné korály s početnou vodní zvířenou - ryby různých tvarů, velikostí i barev, mořští ježci, krabi - a viděly jsme Nema :-). Potápění jsme prokládaly plážovým povalováním (slunce se nakonec i ukázalo, i když se celý den s mraky trochu honilo - ale asi to bylo spíš k dobru věci, jinak bychom po celém dni skončily rudé jako raci). Při návratu na pevninu to s námi vypadalo lehce nahnutě - lodní společnost si nějak špatně spočítala turisty, které je třeba dopravit zpět, a tak jsme místo v pět po nervózním čekání odjížděly z ostrova až o půl šesté (v tu dobu už byl ostrov naprosto opuštěný, dokonce i veškeří zaměstnanci už byli odvezeni). Díky tomuto zpoždění jsme si ale mohly vychutnat úžasný západ slunce nad oceánem. Na hostelu jsme si daly sprchu, a vydaly se na mořskou promenádu na večeři, po které následovalo společné posezení spolu s kluky z NCCU, kteří v tu dobu také byli v Kota Kinabalu.

Západ slunce

Mount Kinabalu

Medůzy se naštěstí nekonaly

V úterý se do přístaviště vydaly hned zrána (tentokrát v plné sestavě), abychom stihly hned první loď, tentokrát na ostrov Mamutik (ten je nejmenší, ale bylo nám řečeno, že je tam nejlepší šnorchlování). Myslím, že můžu doporučením dát za pravdu - ostrůvek byl opravdu malinký, ale zase tam bylo i méně turistů, a korálový útes byl mnohem rozlehlejší než u ostrova Manukan. Počasí bylo také mnohem jasnější než včera, slunce chvilkami opravdu žhnulo, a když se do toho opřelo naplno, člověk se moc rád schoval buď do vody, nebo do stínu. Konečně se nám tedy povedlo chytit trochu barvy do tváře, a ve většině případů se konala také mírná přismahlost (pantenol byl večer hojně využit :-)). Tentokrát jsme ale na pláži nestrávily celý den, v jednu jsme se nechaly dovézt zpátky do KK (jak se zkráceně Kota Kinabalu nazývá), kde jsme se po návratu do hostelu trochu polidštily, a vydaly se k městské mešitě.

U městské mešity

K ní nás dovezl mini městský autobus (poprvé dopravní prostředek bez klimatizace, místo toho otevřená okýnka, a jak to pěkně fungovalo :-)). Městská mešita působila majestátně, a zřejmě byla postavena celkem nedávno, protože působila hrozně čistým dojmem - trochu jako z pohádky o Aladinovi. K návštěvě uvnitř bylo samozřejmě nutné zahalit si ruce i nohy a hlavu přikrýt šátkem - takto vybavené byly pouze obě Stephanie, zbytek z nás tedy musel mešitu obdivovat pouze z venku (ale i tak to stálo za to). Po nafocení mnoha a mnohá snímků jsme chytly projíždějící autobus a dovezly se zase zpět do centra, kde jsme navštívily místní hankcraft market, tedy tržiště se suvenýry, aspoň dle názvu ručně vyráběnými. U všech stánků bylo víceméně to samé, různé perlové náhrdelníky, náušnice či náramky, dřevěné sošky a různé jiné výrobky, tašky, parea, a samozřejmě také velké množství kýčů :-). Já jsem si nakonec koupila plátěnou tašku, cedulka na ní ukazovala 65 ringitů, ale i bez smlouvání jsem ji dostala za 20 ringitů (na místních tržištích se na rozdíl od Taiwanu smlouvání očekává). Přes malajskou průtrž mračen, která se v té chvíli spustila, jsme proběhly do jedné z místních restaurací, daly jsme si čerstvý ovocný džus, večeři, a pak už jsme se bez okolků vrátily do hostelu, kde jsme si zabalily, a okamžitě zapadly do postelí. Budíky jsme totiž měly na druhý den nastavené už na 3:30, abycho včas stihly naše letadlo zpět do Taipeie. Ta nás přivítala deštěm, (jak taky jinak, návrat do reality se vší parádou), a po dlouhé cestě jsme ve zdraví v poledne dorazily do kampusu.

Tržiště

Rybí trh

Mešita se svým odrazem