I♥HK /4/ - Velký Buddha

Sotva jsme s v Hong Kongu trochu rozkoukali, už jsme se opět museli balit a připravovat k odjezdu. Pondělí bylo posledním dnem našeho zdejšího pobytu. Ovšem nehodlali jsme v posledních hodinách smutnit nad odjezdem, ale využít je aktivně - a to návštěvou místa Ngong Ping na Lantau Island, kde se nachází socha nazvaná Tian Tan Buddha, případně také Velký Buddha. Vypravili jsme se tam už s veškterou bagáží, abychom se poté už mohli přepravit rovnou na letiště. Díky perfetně fungujícímu metru, které propojuje všechny ostrovy Hong Kongu, nebyla doprava k Buddhovi žádný problém (zejémna, když jedna stanice metra se nacházela ani ne pět minut chůze od našeho hostelu).

I♥HK /3/ - Avenue of stars za dne i za noci

Na nábřeží (HK island za zády)

Ani v neděli jsme nepolevili v našem průzkumnickém tempu a opět jsme se vykulili z postelí poměrně časně - abychom si ale ranní brzké vstávání trochu vynahradili, v nejbližším jídelním zařízení jsme si dali vydatnou snídani. Nutno podotknout, že pečivo v HK je mnohem chutnější než to na Taiwanu - takže jsme netroškařili a naobjednali si rovnou více kousků (energie je potřeba, že). Typické jsou dortíčky naplněné něčím jako pudinkem vytvořeným z vaječných žloutků, ale mně ještě více chutnal kokosový zákusek. Pak už jsme pěšmo pokračovali přes několik ulic, až jsme se dostali do oblasti specializovaných ulic či trhů.

I♥HK /2/ - Macao

U ruin Sv. Pavla

V sobotu jsme se rozhodli se přesunout ze slunečného Hong Kongu do nedalekého Macaa. Macao je bývalou portugalskou kolonií, momentálně je jeho oficiální status zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky. Dostat se do ní dá bez větších problémů trajektrů z hongkongského přístavu - cesta samotná trvá něco mezi hodinou a devadesáti minutami. Perličkou je, že při odjezdu z HK i příjezdu do Macaa je potřeba absolvovat imigrační procedury - takže se vám díky jednomu dní strávenému v Macau v pasu objeví hned 4 nová razítka - opuštění Hong Kongu, vstup do Macaa, opuštění Macaa a další vstup do Hong Kongu :-). Na celé této byrokracii je nepříjemné to, že musíte téměř všude absolvovat dlouhé fronty - no ale co by člověk kvůli návštěvě Macaa neudělal, že :-).

I♥HK /1/ - HK island

Jsem velký vlastenec na Hradec Králové nedám dopustit, ale dnešní příspěvek se týká něčeho o drobet jiného - a to úžasného, skvělého, a ve všech směrech ohromujícího Hong Kongu. Asi nedá zase tak velkou práci uhodnout, že mám za sebou další neskutečnou várku zážitků a vzpomínek, které by mohly vydat na takový menší román - ale o to se tu pokoušet nebudu, a ve zkratce bych ráda popsala to nejzajímavější a nejkurióznější, co se nám během čtyř a půl denního pobytu ve městě mrakodrapů a přilehlém okolí stalo.

Jíst se musí! /2/

V minulém článku jsem nastínila základní obraz toho, jaké jsou tu možnosti stravování a jak samotná návštěva restaurace prakticky probíhá. Ale je tu i plno dalších informací, které se dají k tématu taiwanské jídlo a pití napsat - takže následuje pokračování, ve kterém se objeví téma snídaně a nejrůznějších druhů nápojů (alkoholických i nealkoholických), a cokoli dalšího, co mi v těchto souvislostech vytane na mysli.

Prosincové hlášení

Jak to tady máme s počasím

Něco málo ze zeměpisných statistik - Taiwan je ostrov nacházející se v Tichém oceánu (konkrétněji ho omývá Filipínské moře a Jihočínské moře). Přibližně středem ostrova prochází obratník Raka, na stejné zeměpisné šířce se mimo jiné nachází například Saudská Arábie, Egypt, Kuba, Mexiko, o kousek jižněji je třeba souostroví Hawaii. Po tomto výčtu asi nebude příliš překvapující, že jsem si svůj pobyt na tomto asijském ostrůvku představovala idylicky, slunce, koupání, opalování, možná sem tam nějaká dešťová sprcha...ale skutečnost se (naneštěstí :-)) ukázala být diametrálně odlišnou. Naše univerzita se nachází v Taipei, a Taipei je na severu ostrova - což je kamenem úrazu veškerých mých původních předpokladů.

Víte, co je wakeboarding?

Já a můj board

Pokud ne, nejste sami - já jsem také až do minulé neděle netušila, co se pod tímto pojmem skrývá. Zcela jednoduše se to dá popsat jako vodní lyžování, při kterém ovšem místo lyží máte na nohou (snow)board. Princip už je naprosto stejný jako u vodních lyžích, ke člunu je přivázán provaz, kterého se držíte, a pokud možno se snažíte udržet ve vzpřímené poloze - se stoupajícím sebevědomím můžete přidat i nejrůznější triky jako skoky nebo otáčení za jízdy. A proč se o tom tady vůbec zmiňuji? No, protože právě tenhle zajímavý vodní sport jsem si právě v neděli vyzkoušela - a byla jsem upřímně nadšená.

Mikulášská party v Kaohsiungu

Kaohsiung z vyhlídky

V pátek v noci (no řekněme spíš v sobotu ráno :-)) jsem opět dobrovolně podstoupila martýrium několikahodinové ceste ve vymrzlém autobuse (vážně by mě zajímalo, jestli je ta klimatizace vážně tak nutná, když už je venku kolem 19°) - v jednu ráno v sobotu jsme s Alčou nasedly do autobusu společnosti U-Bus, který s námi vyrazil po východním pobřeží do pět hodin vzdáleného města na jihu Taiwanu, Kaohsiungu. Náš plán nahradit plnohodnotný spánek alespoň zdřímnutním při noční cestě se bohužel příliš nezdařil, zčásti kvůli nízké teplotě, zčásti kvůli řidiči s velkou zálibou při jízdě si prozpěvovat :-). Proto jsme v šest ráno vysedaly v cílové stanici poněkud mrtvé, a ani zdejší ranní počasí k probuzení příliš nevybízelo - poprchávalo, a teplota se příliš nelišila od taipeiských

pátečních 16°. Posnídaly jsme v nejbližším 7/11, a pak už se vydaly hledat metro, abychom se dostaly k hostelu, kde už většina účastníků české párty byla ubytována (my jsme se jako jedny z mála bohužel nemohly utrhnout už v pátek dopoledne). Vše vyšlo (překvapivé pro nás bylo, jak je všude v Kao mrtvo - i v 8 ráno jsme náhodné kolemjdoucí potkávaly pouze raritně, o naprostém klidu ve zdejším metru ani nemluvě), hostel se našel, spoluúčastníci se časem probudili, takže mohla nastat další část programu, o který se nám postaral místní student Tomáš.

Jíst se musí! /1/

Typické jídlo po taiwansku

Ač je to neuvěřitelné, 3 měsíce z asijského pobytu už jsou za mnou, za 2 měsíce touhle dobou už budu na cestě na letiště - čas v Asii ubíhá naprosto jiným tempem. No ale od rozjímání k podstatě článku - po těch 3 měsících už se konečně cítím dostatečně fundovaná, abych byla schopná nějak barvitěji, podrobněji a pokud možno pravdivě popsat téma velmi oblíbené, a to jídlo :-).

S kolem kolem Fulongu

U oceánu

O sobotní program se nám (stejně jako o nedávný výlet do národního parku Yangminshan) postaral spolužák Victor. Na jeho návrh jsme si v sobotu přivstali, abychom se k němu a jeho tátovi přidali na cyklo-výlet po pobřeží v blízkosti městečka Fulong (jde o stejné místo, kde jsme si v září užívaly pláž a surfování). Naše skupinka nadšenců čítala 7 lidí, já a Alča, Lucie ze Švýcarska, dva kluci z Německa plus Victor a pan Liu. Devadesátiminutovou cestu vlakem jsme vzhledem k jeho nacpanosti absolvovali vestoje (ke konci už to bylo dost únavné), ale když jsme se neuvěřitelně hustým davem návštěvníků a turistů vymotali z nádraží ve Fulongu, všechno už šlo jako po másle. Hned u nádraží jsme zamířili do půjčovny kol (nedělá se z toho žádná věda, pan Liu jim sice zapsal svoje iniciály, ale to bylo všechno, ani zaplatit dopředu jsme nemuseli, za 10 minut hotovo) - a s nafasovanými bicykly už jsme mohli směle vyrazit na náš dvacetikilometrový okruh.

Elephant mountain

Taipei 101 z Elephant mountain

Za poslední týden se počasí trošku umoudřilo (zřejmě si vzalo k srdci naše dlouhodobé nářky nad tím, jaké město jsme si to vybraly pro zahraniční výměnu), sice to stále nebylo ideální a odejít z pokoje bez deštníku bylo pořád dost rizikové, ale protože výhled na páteční odpoledne vypadal nadějně, rozhodli jsme si odškrtnout další položku na seznamu míst, na která se tu ještě chceme podívat. Volba padla na výšlap na Elephant mountain (aneb Sloní horu), což je vrch vzdálený asi 15 minut cesty od mrakodrapu Taipei 101. Je to oblíbené místo pro místní obyvatele i zahraniční turisty, protože po dvacetiminutovém stoupání po schodech je všem odměnou úžasný výhled na Taipeiskou metropoli v celé její kráse, se Stojedničkou jako její jedinečnou dominantou (v angličtině se o ní mluví jako o One-o-one, v čínštině ji nazývají Yi-ling-yi).

Po-bornejské období

Kampus za deště

Návrat ze slunného Bornea do zpět reality byl opravdu tvrdý - dá se říct, že co jsem se vrátila, tak vlastně v kuse prší, mží či alespoň poprchává (a často se o tom nedá mluvit nijak jinak než jako o slejváku), slunce si s námi úspěšně hraje na schovávanou, a telploty se těm bornejským ani nepřibližují (je tu stabilních 19°- 20°C). Co jsme se bavily s místa znalými kamarády, tak nám oznámili, že nejdeštivější město na Taiwanu je Taipei, a nejdeštivější oblastí Taipeie je district Muzha. No a můžete hádat třikrát, ve kterém districtu by se asi tak naše škola mohla nacházet - ano, správně, Muzha :-). A když mluvím o vytrvalém dešti, tak to opravdu myslím tak, že mi celý den bez přestávky kapky buší do okna - a pak třeba i přes noc a celý další den. Kromě toho tu na mě zuby cenily mé povinnosti, kterými jsem se před Borneem nestihla (nebo nechtěla :-)) tak úplně zabývat. Čili jsem většinu z posledních dnů strávila buď ve škole, případně na koleji u počítače prací na různých projektech či studiích.

Borneo /3/ - KK, pláže a mešita

Po dvou dnech strávených v malajské džungli nás ve zbytku pobytu na Borneu čekal pohodový čas strávený na plážích na ostrůvcích poblíž města Kota Kinabalu. V pondělí to byl ostrov Manukan, největší z trojice ostrovů, na které z místního přístavu jezdí. Protože kolem desáté, kdy jsme se do přístavu dostaly, to s počasím nevypadalo zrovna dvakrát vesele, tak jsme se rozdělily - obě Stephanie s Deb se rozhodly raději vydat na městskou túru, my české holky se Sabrinou jsme se rozhodly být optimistkami, a i přes zamračenou oblohu jsme nasedly do připraveného člunu, abychom se asi za 15 minut vylodily na vybraném ostrově. Cesta sama o sobě byla zážitkem, díky velkým vlnám jsme se občas cítily jako na lochnesce nebo jiné zábavní atrakci (a ani jsme za to nemusely platit :-)).

Borneo /2/ - Největší nosy na Borneu

Skupina holek se skupinou opic

I v neděli jsme se držely plánu vzešlého z pátečního hovoru s majitelkou hostelu, a tak jsme o půl deváté, nasnídané a připravené, mohly nasednout do dvou připravených taxi (jeden z nich řídila dokonce sama Nicky), které nás dovezly do asi hodinu vzdálené opičí rezervace. Tentokrát se nejednalo o orangutany, ale o proboscis monkeys (také nazývané dutch monkeys, v češtině se tento druh opice jmenuje kahau nosatý). Opět bylo v plánu vidět dvojí krmení, tentokrát se ale každé krmení mělo konat na jiném místě.

Borneo /1/ - Orangutan aneb lesní muž

My všechny na letišti

Konečně jsme dočkaly - nadešel den D, pátek 4.listopadu, kdy nás čekal let na asijský ostrov Borneo, konkrétně na jeho malajskou část (protože polovina Bornea patří Malajsii, druhá Indonésii). Když píšu my, myslím tím skupiny sedmi holek - my tři z Česka, Sabrina a Stefanie z Německa, Stephanie z Holandska a Deb z USA. Mimo čas strávený dopravou jsme měly 4 dny čistého času na poznávání tohoto exotického ráje. Proto jsme se rozhodly se hned po příletu na letiště v Kota Kinabalu pokračovat dál, a vnitrostátním letadlem se posunout na východní stranu ostrova, do blízkosti města Sandakan. Tam je totiž známé centrum pro navrácení orangutanů do volné přírody.

Hiking v Yangmingshanu

Občas výhled i byl

Ranní vstávání mě prostě baví - jak jinak si vysvětlit, že jsem kromě pátku i v sobotu dobrovolně podstoupila buzení v 6 ráno? No, spíš to bude tím, že si nechci kvůli nějakému nepodstatnému spánku :-D nechat utéci zajímavé věci - jako třeba sobotní výšlap na Mt. Datun v Národním parku Yangmingshan, který zorganizoval spolužák Victor. V kampusu se k nám čtyřem z kolejí (já, obě Aleny a Sebastian z Peru) přidalo ještě několik dalších výměnných studentů, co bydlí v international house, a společně jsme se vydali na místo konečného srazu, na hlavní nádraží. Tady se naše skupinka rozrostla ještě o několik lidí, a v celkovém počtu přibližně 15 nadšenců jsme vzali autobus, který nás za hodinku dovezl k začátku naší trasy.

Geopark Yehliu - druhý pokus

Geologický park Yehliu

Páteční dny tu většinou probíhají poněkud lenivě, jelikož školu mám až večer od sedmi do deseti, čili na víkend se odjet ještě nedá, a ráno si trošku přispat člověka poměrně láká :-). Nicméně jsme se rozhodli učinit tomu přítrž, takže jsem nekřesťansky brzy vstali, a už podruhé tento měsíc se vydali na trasu Taipei-Yehliu. Ráno to nevypadalo úplně růžově, přes noc poměrně hustě pršelo,

Mushroom rocks

a předpovědi (kterým se ovšem nedá moc věřit, jak znovu a znovu zjišťuji) nezněly nejpozitivněji - v oblasti, kde se geopark nachází, byla pravděpodobnost srážek uvedena mezi 50% - 60%. Ovšem protože v sedm ráno se déšť nekonal, rozhodli jsme se to risknout - v ryze českém složení já, Alča, Alča, a jako mužský element se přidal Honza. Pozitivní bylo, že už jsme přesně věděli, odkud jede autobus, na které zastávce vystoupit i jak se dostat do samotného parku, takže o půl desáté už jsme si kupovali vstupenky (pro studenty 25NTD, tedy asi 15 korun - kam se za to podíváme u nás?).

Sun Moon Lake

Sun Moon Lake z pagody

Nevlídné, zamračené a deštivé  počasí Taipeie nás už několik posledních týdnů mírně řečeno nebavilo, čili jsme se v českém složení já a obě Alči rozhodly vydat se směrem na jih, v touze užít si opět jednou tepla, slunce a pohody. Náším plánem bylo největší taiwanské jezero Sun Moon Lake (čili jezero slunce a měsíce), které se nachází asi v polovině délky ostrova, a je to oblíbený turistický bod jak cizinců, tak místních.V sobotu brzy ráno jsme tedy zahájily naši dlouhou výpravu cestou na hlavní nádraží - přímé lístky do naší cílové destinace už bohužel byly vyprodány, takže jsme musely vzít zavděk lístkem pouze do Taichungu, kde jsme se měly ptát na navazující autobus k jezeru Sun Moon Lake. Posnídaly jsme koblihy v místním řetězci Mister Donut, což nám pomohlo přežít následující hodiny strávené nejprve v jednom, a poté v druhém autobusu. Další originální zážitek - náš řidič se v čekání na zelenou rozhodl, že si potřebuje odskočit - bohužel si čas špatně rozvrhl, takže nás za námi stojící řidiči vytroubili - jsme tu prostě v zemi neomezených možností :-).

Občas se nestačím divit

Budova college of commerce

Minulý týden mě přesvědčil o tom, že na zdejší univerzitě je všechno možné. Začalo to mou úterní hodinou mezinárodních investic. Učitel po vstupu do třídy požádal jednoho spolužáka, zda by mu mohl do nedalekého McDonaldu skočit pro jakousi jeho objednávku. Chlapec se tedy zvedl a odešel, po deseti minutách se vrátil asi se třemi plnými papírovými pytlíky označenými typickým M. To by ještě možná nebylo tak zvláštní, ovšem když potom dva tyhle pytlíky vyučující poslal mezi nás, ať si nabídneme - to už se vážně jen tak někde nezažije. Všichni jsme na sebe mírně nevěřícně koukali, když jsme ze sáčků tahali horké smažené bramborové placičky, povzbuzování profesorem, ať se neostýcháme, že jich je tam dost.

Co všechno je v plánu? Rekapitulace...

Kratší článeček o připravených výletech, které mě čekají v příštích měsících.
4. - 9. listopadu malajská část ostrovu Borneo - město Kota Kinabalu a okolí. Pojedeme tam ve skupině 5 super holek, já, obě Aleny, Stephanie z Holandska a Sabrina z Německa.

Sheng ri kuai le Taiwan!

Slavíme

...aneb krásné narozeniny Taiwane! Tato slova byla v pondělí 10. října často viděna i slyšena. Tento den je totiž mimo jiné znám pod názvem Double ten day, a je to státní svátek ku příležitosti založení Taiwanu. Letos to bylo jubilejní 100. výročí, takže jsme si samozřejmě nechtěly nechat ujít příležitost vydat se do ulic Taipeie a nasát atmosféru spolu s davy slavících Taiwanců. Oříškem bylo ovšem už samotné shánění informací o průběhu oslav - věděly jsme, že ráno má u prezidentského paláce proběhnout slavnostní ceremonie, poté je na programu průvod, a večer festival ukončený ohňostrojem. Ovšem veškeré tyto informace jsme měly z druhé ruky, takové to "jedna kamarádka říkala" - když se člověk pokusil vyhledat nějaký oficiální program na internetu, měl bohužel smůlu.

Nedělní výlet s nečekaným zakončením

Beer tower (pivní věž)

Neděle vychází ze slova nedělat - ne ovšem pro nás, jelikož tato charakteristika pro nás platila už pro sobotu, kterou jsme prožily v pomalém a lenošivém tempu. Páteční večer tu byl ve znamení piva a setkání Čechů žijících či studujících na Taiwanu - posezení na zahrádce bylo příjemné a pivo točené do skla byla osvěžující změna oproti tradičnímu popíjení z plechu. Proto se nelze divit, že se končilo až v brzkých ranních hodinách, což pak mělo za následek onu sobotní unavenost a tendenci k nicnedělání (ovšem nakonec jsme si alespoň při surfování na internetu zabookovaly letenky do Malajsie - od 4. do 9. listopadu si budeme nahřívat kosti na Borneu v Kota Kinabalu :-)).

Co dělat když venku prší? Jíst se dá naštěstí vždycky :-)

Pěší zóna Ximen

Počasí se nám tu před minulým víkendem dost zhoršilo, opět se ochladilo (kolem 24°C), a od pátečního večera tu víceméně nepřetržitě pršelo (žádná slabá přeprška, ale pořádný a trvalý liják). Tím nám padly jakékoly víkendové plány, protože výletit či kochat se městem nebylo díky průtrží mračen dost dobře proveditelné. Tím pádem jsme se v sobotu dopoledne vydaly k hlavnímu nádraží, kde se v podzemních prostorách metra nachází nákupní zóna - pro nás tedy ideální destinace, pokukování po obchodech a stáncích tři holky (já, druhá Alena, a francouska Adeline) nikdy nemůže být špatnou variantou, bonusem bylo sucho a teplo :-). Ochutnávaly jsme nabízené taiwanské produkty, daly jsme si koktejl, a objevily jsme také úžasný krámek se suvenýry - tak jsem si tam koupila dřevěný vějíř pro horké dny (snad ho ještě budu mít kdy využít, zatím na to počasí nevypadá :-)).

Škola a studium v taiwanském pojetí

Výhled z učebny čínštiny

I když se to tak možná nezdá, i škola tu v mém životě hraje dost podstatnou roli (a s přibývajícími týdny bude stále podstatnější :-( ). Zapsaná jsem na čtyři místní anglicky vyučované předměty, z nichž každý trvá 3 hodiny, k tomu je třeba ještě dvakrát týdně připočítat 3 hodinový kurz čínštiny. Když to vezmu od postupně začátku pracovního týdne, pondělí je bezpochyby mým nejblíbenějším dnem mimo víkend - to totiž žádné hodiny nemám :-) (ovšem vypadá to, že v příštích týdnech budu většinu pondělků trávit doděláváním restů, úkolů a čtením případových studií).

Hory Yilanu s hiking klubem

Tady jsme výletili

Neděle pro nás opět znamenala nechutně brzký budíček - v 6:20 už jsme musely být nastoupeny a připraveny u hlavní brány našeho kampusu, mírně nevyspalé, ale moc natěšené na den strávený šplháním po kopcích. Kromě mě s Alenou se výpravy účastnilo i několik dalších zahraničních studentů ze všech koutů světa - Německa, Jižní Ameriky, Finska, Islandu či Číny (což jsme kvitovaly s povděkem, protože taiwanci se do řeči s námi moc nehrnuli, takže jsme byly rády, že tu máme další lidi k hovoru :-)). Celou akci měl pod patronátem místní turistický klub, do kterého jsme se při přehlídce zájmových aktivit před dvěma týdny zapsaly. Bylo fajn, že jsme se jednou nemusely starat o dopravu, kupování jízdenek, přestupy - stačilo nám zaplatit jízdné. Vtipné bylo, že součástí ceny mělo být i pojištění pro každého účastníka - bylo předtím potřeba organizátorům poslat své iniciály a číslo ID karty, aby ono pojištění zařídili (ovšem všechny tyto informace už jsme jim dávali už na informační schůzce, takže nikdo dobře nechápal, proč to chtějí vědět znova - no ale někdy je to lepší moc neřešit :-)). Ovšem když si chtěli odškrtnout moje jméno, zjistili, že jsem jim ze seznamu pojištěných jaksi vypadla (a to jsem jim to opravdu psala na papír i potvrzovala mailem) - to bych uvedla jako typický příklad určité taiwanské zmatenosti a chaosu při administrativních věcech, organizace jejich silnou stránkou nebude.

Všechny chutě Danshui

Promenáda v Danshui

V sobotu jsme se s Alčou rozhodly využít pozvání mé spolužačky z čínštiny, Adeline z Francie, a ještě spolu s
další francouzskou Celine jsme se hned ráno vydaly na konečnou červené linky metra, do Danshui. To je menší městečko na okraji Taipei, které je proslulé krásnou promenádou podél pobřeží, denními i nočními trhy, a mnoha dalšími věcmi. My jsme měly štěstí, že Adeline měla domluveno, že nás městem provede její taiwanská kamarádka Hillary (která si k tomu přizvala i další místní kamarády, dva z nich byli přímo z Danshui, což se ukázalo jako velká výhra).

Čínština, počasí, opary, aneb týdenní hlášení

Vaječná palačinka s kukuřic

Další taiwanský týden jsme se s holkama rozhodly začít aktivně - a to pondělní návštěvou školního krytého bazénu. Jedna kamarádka z Taiwanu se totiž rozhodla, že by se ráda naučila plavat, tak jsme jí nabídly, že jí zkusíme předat něco ze svých plaveckých zkušeností. Samozřejmě jsme se na to nejdříve musely posilnit, a to v místní studentské jídelně, kde jsme si objednaly typické snídaňové menu, vaječnou palačinku s různými náplněmi, a k tomu milk tea (mléčný čaj). Po nákupu nezbytné plavecké čepičky, bez které se tu do krytých bazénů nikdy nesmí (naštěstí nebylo potřeba kupovat plavecké brýle, to bych si to plavání možná rozmyslela - ono i jen ta čepička vypadá na komkoliv dost směšně), jsme se vrhly do vody a snažily se Joby naučit, jak se udržet nad vodou, a něco málo z plaveckého stylu prsa. Všichni zúčastnění přežili v pohodě, Joby se odradit nenechala :-), příště tedy s parádou pokračujeme :-).

Plavky v pohotovosti

V posledních třech dnech jsem si vody, slunce, a dalších podobných radostí užila dosytosti.

Samy samotinké v aquaparku

Začalo to v pátek, kdy jsme se rozhodly ve volném dni navštívit jeden menší vodní park, který se nachází (na taipeiské poměry) poměrně blízko - asi půl hodiny autobusem. Někteří jiní zahraniční studenti už ho navštívili, takže jsme byly připraveny na to, že je to pouze menší park, je tam jeden tobogán, jedna skluzavka, dva bazény a nějaké atrakce pro děti - takže to nebylo překvapivé. Ovšem poněkud nás vyvedla z konceptu návštěvnost - když to vezmu kolem a kolem, tak většinu času nad námi měl personál koupaliště převahu. Nikdy by mě nenapadlo, že
tam budeme při 30°C a obloze bez mráčku jedinými návštěvníky

Střípky z každodenního žití a bytí

Už se mi blíží 3-týdenní výročí pobytu na Taiwanu, takže na následujících řádcích trochu něco o tom, jak se tu s tím pomalu sžívám.

Moje kolej - JuangJing n.9

Bydlení na kolejích mi připadá naprosto v pohodě. I když se proslýchají určité nelichotivé zvěsti, je tu čisto, brouky ani jinou havěť jsem nepotkala (a snad ani nepotkám :-)), je tu k dispozici automat na teplou a studenou vodu, umístění hned v kampusu potěší, čili za tu cenu (6000 korun za 5 měsíců) naprosto vyhovující. Většina zahraničních studentů bydlí v takzvaném i-house, který se nachází asi pět minut pěšky od školy. I-house je poměrně novou záležitostí (funguje asi rok), ubytování tam je vpravdě luxusní, je tam recepce, která obyvatelům objedná taxík nebo pizzu :-) - ovšem tomu odpovídá i cena, která je za ubytování v dvoulůžkovém pokoji přibližně 5000 korun, ovšem za měsíc.

Národní park Taroko

Celá grupa u vjezdu do NP

V sobotu ráno nás čekal poměrně brzký budíček - dohodly jsme se totiž s dvěma zahraničními kluky, že je škoda strávit volný víkend ve městě, a proto jsme před šestou vyrazili autobusem a metrem na hlavní vlakové nádraží, odkud nám jel spoj do Hualienu. To je město na východním pobřeží Taiwanu, nachází se přibližně v polovině jeho délky, a asi 20 kilometrů od něj se nalézá národní park Taroko, který byl cílem naší cesty. Ovšem ještě do pátečního odpoledne to vypadalo, že žádný výlet se konat nebude - všechny ranní sobotní vlaky (a že jsme jich prošli asi 10) byly totiž naprosto plné, ani jedno volné místo (natož čtyři). Naštěstí nám ovšem pomohla buddy Tamáše (spolucestující z Maďarska), a lístky tam i zpátky zajistila (vůbec netušíme, jak se jí to povedlo :-)).

Gondolou na Maokong

Pasta s plody moře

Ze čtvrtečního dne bych jako zajímavost vypíchla pouze večeři - s holkama jsme si zašly do italské restaurace, která je jen kousek od kampusu. Měly jsme totiž ten dojem, že je načase trošku si připomenout, jak chutná Evropa (a taky zase jednou jíst vidličkou namísto hůlkami :-)). Všechny jsme si daly menu, což bylo hlavní jídlo a k němu výběr z polévky, salátu, dezertu nebo nápoje. Já jsem si

Naše dezerty

objednala Ceasar salát (bylo moc fajn pochutnat si na čerstvé zelenině), těstoviny s mořskými plody a rajčatovou omáčkou (abych měla aspoň trochu té exotiky) a creme caramel jako dezert. Všechno bylo moc dobré, prostředí přijemné, voda s citronem k dispozici - to vše za 200 NTD (120 korun).

Další vrcholy Taipeie zdolány

Opičky nás potěšily, nespaly

Úterní odpoledne jsme spolu s dvěma kolegyněmi z Francie strávily v místní zoo. Od naší školy se nachází velmi blízko, přibližně 10 minut autobusem, a jelikož vstupné je naprosto směšné (30 NTD, tedy asi 18 korun!), asi tam budu pečená vařená. Taipei Zoo by také měla být největší asijskou zoologickou zahradou.

Jsem prostě k sežrání

Nejprve jsme prošly okruh věnovaný taiwanské zvířeně - vzhledem k vedru se nebylo co divit, že většina jich zcela nekolegiálně spala a předváděla nám leda chlupatá záda. Ale vynahradili nám to medvědi a také skupinka opic, která si zrovna užívala odpolední siestu. Po pavilonu nočních zvířat a výběhu s koalami

Velbloudi a dromedáři

nás čekal největší tahák místní zoo - dvě pandy, které si jakožto místní celebrity vysloužily celý vlastní pavilon a obchod se suvenýry. Samozřejmě si také spokojeně chrupkaly, ale byly tam :-). Následovala zvířata z Asie a Afriky, mohly jsme obdivovat slony, opice, žirafy, zebry,

Jak může vypadat chodníček v zoo

hrochy, velbloudy... Před pátou už jsme se vydaly zpět k východu, jelikož se přiblížila zavírací hodina. Už nám nevyšel čas na pavilon tučňáků (ty rozhodně musím vidět), na insektárium (tedy hmyzáky - na ty už zase tak žhavá nejsem :-)), hadí pavilon nebo ptačí svět - takže je jasné, že se sem v brzké době vrátím.
Jinak zoo obecně se mi velmi líbila, překvapil mě celkem malý počet návštěvníků (příjemně, nemusely jsme se alespoň nikde tlačit), a nadchlo mě krásně upravené prostředí (občas měl člověk pocit, že se nachází v pralese).

Výběh jim zřejmě nestačil

Skoro jako živé

Pondělí v kampusu

Začátkem článku něco o škole, kde se budu při svém pobytu na Taiwanu vzdělávat.

NCCU

Název univerzity je National Chengchi University, a nachází se v jihovýchodní části Taipeie, asi 5 zastávek autobusu od konečné stanice hnědé linky metra. Budovy školy společně s kolejemi, hřišti, bazénem a dalšími součástmi vytváří poměrně rozsáhlý kampus. Máme štěstí, že budova naší fakulty (kterou je College of commerce) je hned  kousek u hlavního chodu - některé budovy se nachází v takzvané "uphill area", tedy v oblasti na kopci, asi 10-15 minut vzdálené od hlavní brány (přičemž se ale stále jedná o náš kampus). Mimochodem se tam také nachází chlapecké koleje, a také jazykové centrum, kde budou probíhat naše kurzy čínštiny. Naštěstí ale nahoru několikrát za hodinu jezdí autobus (cena za jednu cestu je jeden dolar, tedy asi 60 haléřů).

Co se dělo o víkendu

Jelikož v pátek se nic tak extra zajímavého nestalo - šly jsme s Alenou na malou obhlídku kampusu, poté nakoupit další dovybavení našich pokojů, večer jsme zvládly první hodinu (Special topics on profit markets - vypadá to zajímavě, vyučující je sympatický starší chlapík, jen výuka v pátek od 7 do 10 večer to trošku zhoršuje) a poté utužovaly styky s dalšími zahraničními studenty :-) - budu se více věnovat zážitkům z víkendu.

Postřehy a zvláštnosti

Následuje nesetříděný seznam toho, co mě prozatím při pobytu v Taipei zaujalo či překvapilo.

• Počasí

Teploty se tu teď pohybují kolem 30°C - to je samo o sobě dost, ovšem vysoká vlhkost ovzduší pobyt venku ještě ztěžuje (asi by se to vážně dalo přirovnat k tropickému pavilonu v zoo ve Dvoře - ovšem mám dojem, že tady jsou ještě vyšší teploty). Na jedné stránce s předpovědí jsem našla i kolonku "pocitová teplota" - tedy teplota taková, jakou ji člověk vnímá při spojení skutečné teploty a vlhkosti - a ta už dosahuje i 40°C.
Je také zajímavé, že slunce přímo svítí málokdy - většinou je dost zamračeno, občas sprchne (no, někdy nás to i pěkně proleje :-)). Déšť vůbec je velmi nevyzpytatelný, z minuty na minutu přijde tropický liják, už jsem i zažila situaci, kdy bylo krásně modro, slunce svítilo, a stejně mi pršelo na hlavu (byl to takový zvláštní pocit :-)). Na videu se můžete podívat, jak vypadá asijský déšť :-).

Stěhování aneb konečně doma (tedy, na koleji)

Altánek v Daan parku

Ve středu se nic příliš zajímavého nestalo - poměrně dlouho jsme vyspávaly úterní večer, z pokoje do města jsme se vykulily až po druhé hodině. Rozhodly jsme se pro pěší výlet do Daan Forest, což je druhý největší park v Taipei. Vybaveny mapou jsme vyrazily, a i když jsme po nějaké době už myslely, že jsme naši orientaci zřejmě přecenily, najednou se park objevil před námi. Všude plno palem a dalších exotických stromů, v jezírku plavaly želvy - české parky to moc nepřipomínalo. Součástí byla i hřiště, několik pavilonů,

Palmy, kam se podíváš

či přírodní amfiteátr. Dál jsme se vydaly obhlédnout, jak si asi taiwanci představují obchodní dům - no, byl krásně klimatizovaný, ale značky jako Dior, Hermes, Rolex - nic pro nás ani naše peněženky :-). Pak už jsme metrem dojely zpět k hostelu, na trhu si koupily tradiční plněné knedlíčky (chutnalo to podobně jako nesladký kynutý knedlík, já měla jeden masový, co byl fajn, a druhý s nějakým druhem zeleniny, co už nebyl tak fajn :-)). 

Tak je to při nastěhování

Další den byl mnohem náročnější - musely jsme zvládnout přestěhování všech našich saků paků. Balení a odhlášení z hostelu proběhlu bez problémů, taktéž cesta autobusem. První zádrhel se objevil až ve škole, kde jsme nejprve musely dojít za naší koordinátorkou, aby nám vydala studentskou kartu a povolení k pobytu na koleji. Budovu, kde měla sídlit, jsme trefily přesně, ovšem ze špatné strany - naštěstí nám jeden ochotný student pomohl, a dovedl nás ke správnému vchodu. S kartou a povolením jsme už šly na naši kolej (od budovy fakulty asi minutu pěšky, studentská jídelna přímo naprosti - prima :-)). Paní ve vrátnici si vzala povolení a začala nám cosi vysvětlovat čínsky - kolemjdoucí slečna nám přeložila, že klíče dostaneme pouze proti naší studentské kartě, a že nám ji vrátí, až si uděláme jeho kopii a originál vrátíme. To jsme samozřejmě netušily (často se nám stává, že se informace dovídáme za pochodu :-)), a protože nás ten den čekal ještě nákup polštáře, peřiny, matrace, zprovoznění internetu, nákupu karty na klimatizaci, na pokojích jsme se dlouho nezdržely, odložily jsme tam věci a vyrazily jsme. Nejdříve pro polštář a peřinu, které mělo být možné koupit někde v areálu kampusu - opět jsme netušily, kam se vydat, a tak jsme opět požádaly nejbližší slečnu o pomoc.

Zabydlení proběhlo

Byla hrozně milá, dovedla nás až na místo, a dokonce jsme mohly využít číslo jejího účtu (kdo chce v obchodě nakupovat, musí se tam zaregistrovat se svojí studentskou kartou, a pak ji při nákupu vždy ukázat). Ono obecně se dá říct, že všichni na Taiwanu jsou extrémně milí, pomůžou (a i když třeba nerozumí, tak se snaží pochopit, co potřebujete), dokonce se vás sami ptají, když vypadáte zmateně, jestli potřebujete pomoc...Je to nezvyklé, ale rozhodně moc příjemné, Češi by si z nich měli vzít příklad. Kopii klíče jsme si nechaly udělat kousek od zastávky, a pak se vydaly do místní Ikey. Tam jsme chtěly nakoupit nějakou matraci (v kolejním obchodě je k dostání pouze tenká), ale nakonec jsme zjistily, že asi bude nad naše síly ji dopravit zpět na kolej - tak jsme si tam alespoň nakoupily další vybavení do pokoje, a kolem páte dorazily zpět na kolej (kde jsme si nakonec koupily onu tenkou matraci :-)). V pokojí jsme konečně téměř po týdnu vyndala své věci z kufru (nutno ale podotknout, že většina jich přežila v celkem nositelném stavu - což je dobře, místní nám říkaly, že žehličku na kolejích nepoužívají - tak doufám, že alespoň pro zahraniční studenty nějaká k půjčení bude :-))

Vše v jednom stylu nebylo k mání :-)

a zabydlela se. Zatím jsem tu sama, novou spolubydlící teprve čekám (zřejmě to dokonce bude někdo místní, protože výměnná studentka, co tu měla bydlet, si to na poslední chvíli rozmyslela). Večer už jsme si jen skočily do ozkoušeného zařízení na večeři, nakoupily v drogerii nedůležité věci jako sprchové gely nebo šampony :-) (zjistila jsem, že značka Neutrogena tu patří mezi velmi levnou pleťovou kosmetiku - už mám koupený peeling :-)). Mohu už taky říct, že se sprchou jsem tu velmi spokojena - teče proudem, není problém s teplotou, samotná sprchová kabinka se dá zamknout a dokonce je v ní polička na věci - rozhodně mnohem lepší jak na kolejích v Praze.

Zážitky přibývají

První nákup

V pondělí jsme se po osvěžujícím dvanáctihodinovém spánku (změna pásma udělala své) probraly kolem desáté, a protože zásoby jídla byly nulové, vydaly jsme se do místního obchodu nakoupit. Obchod se jmenuje 7/11 (čti seven eleven), a je to řetězec s nepředstavetelně hustým pokrytím - obchody různých velikostí jsou doslova na každém rohu, někde dokonce na jedné ulici přímo naproti sobě. Nákup tady je sám o sobě poměrně dobrodružství - člověk chodí, prohlíží si regály, a mnoha případech nemá nejmenší tušení, co asi daná položka je a jak může chutnat (a jestli je to vlastně k jídlu :-)). Jelikož předpovědi stále hlásily, že je možnost, že se přivalí tajfun, vyřešily jsme to instatní polévkou, já si ještě vybrala tři různé druhy jogurtů (jejich složení či chuť jsem odhadovala pouze podle balení). Po cestě jsme si ještě u stánku koupily jablka a banány - taky zkušenost, u jablek byla cenovka 50 dolarů, ovšem koho mohlo napadnout, že je to za tři kusy. Banány se tu zase prodávají po trsech, takže když Alena ukázala prodavači, že chce 4, začal jí do tašky skládat asi 20 kusů :-) - naštěstí jsme ho včas zastavily a rukama nohama vysvětlily, že jeden trs tedy bude stačit (mimochodem, bylo to 5 kousků za 15 dolarů, tedy něco okolo 8 korun!).

Taipei 101

Po pozdní snídani (bílý jogurt chutnal jako jogurt, akorát byl sladký) jsme usoudily, že počasí vypadá celkem stabilně, a že to i přes tajfunovou pohotovost riskneme a půjdeme se projít. Cílem cesty byl mrakodrap Taipei 101 (druhá nejvyšší budova na světě). Můžeme být na sebe pyšné, trefily jsme bez problémů (je fakt, že je to 15 minut pěšky a budova znatelně vyčnívá nad ostatními, tak to zas tak těžké nebylo :-)). Zatím jsme se pokochaly pouze pohledem zespodu, na vyhlídku se chystáme, až bude někdy více slunce a méně deště. Protože nám nalezení mrakodrapu přidalo na sebevědomí, vydaly jsme se ještě kousek dál, a to za dalším památníkem, tentokrát na počest Sun Yan-sena.

Sun Yan-sen Memorial Hall

Opět jsme s pomocí mapy s trasou nemusely nijak zápolit, cestou k památníku jsme potkaly i místní radnici. Samotný Memorial Hall je opět obrovský, a když člověk vejde dovnitř, je to takové deja-vu. Opět bronzová socha, opět nápisy v čínštině, opět vojáci na stráži (zřejmě, aby si to Sun s Chang Kai-shekem nezáviděli :-)). Cestou zpět na hostel jsme také poprvé zavítaly do jednoho z mnoha zdejších tea-shopů - to jsou různé pultíky, obchůdky či stánky, kde vám na počkání připraví nejrůznější nápoje, většinou s čerstvým ovocem. Jsou to buď čaje, fresh

Socha Suna

džusy, případné různé koktejly či smoothie. Tady na Taiwanu jsou tyhle nápoje oblíbenější než káva, zatímco u nás se chodí na kafe, tady na čaj. Ale chutnalo to moc dobře, a člověka to přinejmenším osvěžilo.

Night market

Večer už jsme se necítily na žádnou větší akci, a tak jsme se pouze zašly podívat na místní noční trh - Taiwan je jimi typický, a jeden se nachází přímo v ulici vedle našeho hostelu. Je to vlastně ulice (či více ulic) nabytá nejrůznějšími stánky, otevřenými obchody, a to jak s oblečením, botami, doplňky, tak s ovocem, a nejrůznějším jídlem. Je tam dost nacpáno, místní tyto trhy hojně využívají, ale rozhodně to má svoji jedinečnou atmosféru. Je tam taky plno vůní a pachů (občas je ta kombinace mírně nakopávající, ještě si budu muset zvykat), barev, zvuků - asi je potřeba to zažít na vlastní kůži.

Krevety s teplou zeleninou

Zákusek - pudink z červených fazolí

Fazole s ananasem, zelenina ve vajíčku, 

lotusové výhonky

V úterý nás čekala orientace ve škole a poté výlet do Yilanu. S dalšími studenty, co bydlí na hostelu, jsme se přímým autobusem přemístili do areálu kampusu, absolvovali program, kde jsme se představili se svými buddy a pak všichni navzájem, obdrželi jsme mnoho informací nejrůznějšího druhu, krátce jsme nahlédli do knihovny a do studovny, a poté už jsme nasedli do dvou čekajících autobusů a vydali se směrem do Yilanu. Cesta trvala něco přes hodinu, prvním bodem programu byl oběd skládající se z mnoha chodů, které jsou typické pro Taiwan. Potěšilo mě, že ze všech jídel bylo ostré pouze asi jedno - takže pálivost naštěstí asi typickým rysem taiwanské kuchyně není :-). Mírně mě překvapila tepelně upravená salátová okurka, ale jinak bylo všechno poměrně v pohodě, naštěstí se žádná větší exotika nekonala :-).

Divadelní představení

Po dojedení jsme se opět nasoukali do autobusu, který nás následně vysadil u Centra tradičních umění - tam jsme viděli opět chrám, tentokrát zasvěcený studentům a jejich prospěchu (tak jsem si tam jedno přání napsala :-)), viděli jsme tradiční čínské divadlo s dračím tancem, v podloubí jsme se podívali do mnoha krámků (v jednom prodávali tradiční sladkost, chery rajčata na špejli prokládaná sušenými švestkami a přelitými cukrovou polevou - chuť to byla hodně neobvyklá, nicméně špatné to nebylo). Bohužel jsme na prohlídku měli

Rajčata v cukur

pouze hodinu, určitě by tam bylo možné v pohodě strávit půl dne. Posledním bodem programu byla návštěva čajové farmy, kde jsme si vyzkoušeli práci trhaček čajových lístků. Nasadili jsme si tradiční klobouky, zavázali je šátky, a asi půl hodinyjsme na poli trhali čaj (trhají se pouze úplné špičky rostlinek, z nich je čaj nejkvalitnější). Poté nám místní průvodce předvedl, jak se čajové lístky na velikém sítu sesypou, v nádobach nad plamenech se poté ohřívají, a nakonec dochází k jejich vysušení ve velkých pecích. Poté jsme si uvnitř dali občerstvení v podobě čerstvého čaje, sušených švestek, broskví, a dýňových

Na čajové plantáži

semínek. Na rozloučenou každý dostal pytlíček pro přípravu čaje z lístků, které jsme ten den natrhali. Poté už nás čekala pouze cesta zpět ke kampusu, kde jsme se různě rozutekli - my s několika dalšími na večeři, v ulici kousek od školy. Dala jsem si kuřecí s taiwanskou omáčkou, zeleninou a nudlemi - a rozhodně jsme byla spokojena (maso chuťově dost připomínalo řízek, bylo osmažené v nějaké krustě, a

Moc dobrá večeře

porce byla taková, že bych se z ní najedla nadvakrát - a to vše za 65 NTD, tedy necelých 40 korun). Večer jsme se na hostelu ještě potkali s bandou spolustudentů, a tak jsme v jejich doprovodu vyrazily do ulic.